HM’s message/Slovo ředitele

HM’s message

Now we are firmly into double figures on our i-newsletter, I took the trouble to review all the wonderful things that we have chronicled over the past couple of years. I also, in an act of shameful hubris, re-read my letters and realised that I perhaps talk a little too much about myself and not the school! Admittedly, I have tried to use my own life experiences as a springboard to form observations about school life and how your sons and daughters are benefitting from all the experiences here. From finding beers in a stream in the Krkonoše mountains to the ephemeral beauty of the solar eclipse, from Prague traffic jams to being a little “jaded”... I’ve tried to use them as a vehicle to help give some context and a flavour of what our team of teachers and support staff are trying to do here. So in my next newsletter, I was determined that I would, to coin an English expression, play with a straight bat, and simply write directly about the school… but then it happened. 

I was on Day One of a tightly scheduled three-day excursion by bicycle, visiting three of the five start of term school trips. I couldn’t fit them in all though. I wasn’t able to make it to the fascinating, linguistically-focussed trip to Česká Kamenice, where students were working alongside German-speaking residents on an oral history project. Nor could I manage to schedule in the Year 2 trip to Kroměříž, where our Bohemian-centric perspectives were infused with a rich diet of Moravian culture. But I was going to see the Year 3 mountain trip to Krkonkoše, the Year 1 induction trip to Jizerské hory and the Year 4 adventure trip in Šumava. 

So, as I say, then it happened…. in the dark, the mist and rain just five kilometres short of the Year 4 adventure trip campsite in Šumava. I found myself in a ditch, slightly scared, with my bicycle on top of me and with a broken back. It sounds more dramatic than it is, as you can see from the photo, I am on the mend. Now as teachers we are (or should be!) fascinated with learning, especially experiential learning. What I did learn from this dramatic fall? I learnt that Český Krumlov hospital was filled with warm, generous and kind staff. I learnt that staff and indeed students were genuinely concerned for my welfare. I learnt that parents were equally concerned and one even provided me with a special kneeling chair to enable me to sit comfortably at my desk. In short, I learnt that despite being 1,000 km from my native home I am also at home here in Vysočany. If a school, even in a small, tiny way, feels something like a “home” then we are going in the right direction. During the recent visit by British inspectors, we were identified as one of the leading schools in the Czech Republic and one with many outstanding features. One of those outstanding features, they said, was the warmth and relaxed nature of our relationships in our school. This is something which, while no substitute for the real thing, might on a good day prompt our students to call ECP “home”.

Nigel Brown, ECP Headmaster

Slovo ředitele

Právě jsme vstoupili do druhé desítky vydání našeho elektronického zpravodaje, a tak jsem se rozhodl prohlédnout si předchozí čísla, abych zavzpomínal na všechny nádherné věci, které jsme zaznamenali během posledních několika let. Také jsem si znovu přečetl své úvodní dopisy a uvědomil si, že možná mluvím trochu více o sobě než o škole! Je pravda, že jsem se pokusil využít své životní zkušenosti jako odrazový můstek k tomu, abych okomentoval postřehy ze školního života a také to, jak Vaši synové a dcery těží ze všech těchto školních zkušeností. Jednalo se o zážitky na široká témata, počínaje nálezem piva v potoku v Krkonoších a pomíjivou krásou zatmění Slunce, přes pražské dopravní zácpy, až po příběh o tom, jak jsme trochu „vyčerpaní“...  Pokoušel jsem se tyto zážitky použít jako vodítko, které pomáhá poskytnout určitý kontext a příchuť tomu, o co se zde snaží náš tým pedagogů a dalších pracovníků. Dal jsem si předsevzetí, že v příštím čísle budu psát opravdu jen o škole ... ale pak se to stalo. 

Jel jsem na kole a byl první den mého nabitého třídenního programu návštěv školních výletů probíhajících na začátku školního roku. Nebylo možné stihnout jich všech pět. Nepodařilo se mi vtěsnat návštěvu fascinujícího jazykově zaměřeného výletu do České Kamenice, kde studenti pracovali s německy mluvícími obyvateli na projektu zaměřeném na historii, a ani jsem nemohl dorazit až do Kroměříže na výlet 2. ročníku, kde byly naše perspektivy ze středu Čech obohaceny bohatou dávkou moravské kultury. Ale měl jsem v plánu navštívit výlet 3. ročníku v Krkonoších, výlet 1. ročníku v Jizerských horách a dobrodružný výlet 4. ročníku na Šumavě. 

A jak říkám, vtom se to stalo .... ve tmě, v mlze a v dešti pouhých 5 kilometrů od kempu na Šumavě, kde probíhal výlet 4. ročníku. Najednou jsem se ocitl v příkopu, mírně vyděšen, s kolem nad sebou a se zlomenými zády. Zní to mnohem dramatičtěji, než to ve skutečnosti bylo, a jak vidíte na fotografii, jsem v pořádku. Jako učitelé jsme (nebo bychom měli být!) fascinováni učením, zejména zkušenostním učením. Co jsem se naučil z tohoto dramatického pádu? Dozvěděl jsem se, že v nemocnici v Českém Krumlově je vřelý, velkorysý a milý personál. Zjistil jsem, že zaměstnanci a dokonce i studenti byli skutečně znepokojeni mým stavem. Dozvěděl jsem se, že i rodiče byli stejně znepokojeni, a jeden z nich mi dokonce poskytl speciální klekací židli, která mi umožňuje pohodlně sedět u mého pracovního stolu. Zkrátka jsem se dozvěděl, že navzdory tomu, že jsem 1 000 kilometrů od svého domova, jsem doma také zde ve Vysočanech. Pokud se ve škole, třeba jen trošičku, cítíme jako „doma“, je to znamení, že jdeme správným směrem. Během nedávné návštěvy britské inspekce jsme byli identifikováni jako jedna z vedoucích škol v České republice, která je charakterizována mnoha vynikajícími rysy. Jedním z těch vynikajících rysů, jak řekli inspektoři, byla vřelost a přátelská povaha našich vztahů v naší škole. A právě díky tomu by mohli naši studenti - když mají dobrý den - nazývat ECP „domovem“, aniž by to ovšem mohlo zastoupit domov opravdový.

Nigel Brown, ředitel