Arts/Umění

By Arina Smirnova, Year 6

Music/Hudba

Watch this great performance of the song Wavin' Flag featuring several ECP students. It was rehearsed with the Music Teacher, Ms Hatinová, as an ECA lunch time activity and the final video was edited and produced by Tarik Younis in Year 1.

Podívejte se na toto skvělé provedení písně Wavin' Flag, kde vystupuje několik studentů ECP. Píseň se study nacvičila vyučující hudební výchovy, paní Hatinová, poledního hudebního kroužku. Konečný videoklip byl upravil a vyprodukoval Tarik Younis z 1. ročníku.

 

Enjoy this song by Ela and Elsa from Year 2 performed for the 2021 Václav Havel Scholarship Concert - Driver's License x Ocean Eyes

Sledujte píseň Driver's License x Ocean Eyes v podání Ely a Elsy z 2. ročníku. Piseň zazněla v programu koncertu na podporu Stipendia Václava Havla.

 

Spotlight on Visual Arts and Digital Work/V hlavní roli výtvarné umění a digitální práce

This month, in addition to the superb achievements from the Performing Arts, we are shining a spotlight on a selection of students from the Visual Arts, and offering readers a fascinating glimpse into their artistic processes. A key question - even concern - of Visual Arts education, over the decades, has been the extent to which technology replaces traditional materials. A year of distance learning has proved that our flourishing artists have embraced the digital world with an array of creative outcomes no less impressive in their level of skill and imagination. Read below to gain an insight into two of our best photographers, Tim (Y4) and Daniil (Y3); view excerpts of some of the graduating Y6 students from their digital exhibitions, and enjoy the diversity of Pre-IB student responses to their recent ‘Time Based Art’ (Y4) and ‘Sense of Place’ (Y3) projects. Some of the most exciting revelations from this period are the ways in which students have explored, and, delightfully, merged  traditional skills with new media; their seemingly effortless ability to shift from one approach into another, their adept grasp of the constantly developing world of digital literacy, and fresh, visionary responses to project stimulus in spite of continuous lockdown and curfew.. Of course, many students continue to expand their repertoire with impressive, imaginative approaches to  traditional media, also on view here. A pleasure to see! 

Ms MacLeod, Head of Arts

 

Tento měsíc, kromě vynikajících úspěchů z oblasti múzických umění, chceme zdůraznit úspěch vybraných studentů v oboru výtvarné umění a nabízíme čtenářům fascinující náhled do jejich uměleckých procesů. Klíčová otázka, dokonce snad obava, v souvislosti se vzděláváním ve výtvarném umění byla po dlouhá desetiletí vždy míra, do jaké může technologie nahradit tradiční materiály. Rok distanční výuky prokázal, že naši vzkvétající umělci digitální svět přijali a předvedli řadu kreativních výsledků, neméně působivých co se týče dovedností a představivosti. Více si přečtěte níže a prostudujte si pohled dvou z našich nejlepších fotografů, Tima (Y4) a Daniila (Y3). Můžete si zobrazit ukázky několika našich maturantů ze 6. ročníku z jejich digitálních výstav a užít si rozmanitost prací studentů v programu Pre-IB v rámci jejich nedávných projektů „Time Based Art“ (4. ročník) a „Sense of Place“ (3. ročník). Mezi nejzajímavější postřehy z tohoto období patří svěží způsoby, jakými studenti zkoumali a s potěšením propojili tradiční dovednosti s novými médii; jejich zdánlivě snadná schopnost přecházet z jednoho přístupu do druhého, jejich obratné pochopení neustále se rozvíjejícího světa digitální gramotnosti a čerstvé, vizionářské reakce na podněty k projektu, a to navzdory neustálým omezením a zákazu vycházení. Mnoho studentů samozřejmě nadále rozšiřuje svůj repertoár o působivé a nápadité přístupy k tradičním médiím, které také můžete níže vidět. Je radost si to vše prohlédnout!

Katy MacLeod, vedoucí oddělení umění

 

IB Visual Arts Y6/Výtvarné umění v programu IB

My work centres around Packaging and Excessive Consumption. I started to think about the role and the value of packaging and how it leads to superficiality. The pieces also aim to address relevant issues caused by packaging, the overallocation of resources, and infinite human desire, as well as child labour in the mass production behind excessive Consumerism. The scale of my work is mostly quite large, but there are also intricate details. Bright, dynamic colours are intensively used to render unpleasant feelings to the audience, to address the issue of Excessive Consumption. My comedic approach to fashion intends to bring joy to the audience while criticising superficiality as well as delivering important messages about recycling and Eco-Fashion.

Shan Shan Chen

 

Moje práce se zaměřuje na obaly a nadměrnou spotřebu. Začala jsem přemýšlet o roli a hodnotě obalů a o tom, jak to vede k povrchnosti. Jednotlivá díla také mají za cíl upozornit na problémy způsobené balením, nadměrným přidělováním zdrojů a nekonečnou lidskou touhou, ale také na dětskou práci v masové výrobě za oponou nadměrného konzumu. Rozsah mé práce je většinou poměrně velký, ale opomenuty nejsou ani složité detaily. Intenzivně používám jasné a dynamické barvy, abych publiku vykreslila nepříjemné pocity a znázornila problém nadměrné spotřeby. Můj komediální přístup k módě má za cíl přinést divákům radost a zároveň zkritizovat povrchnost a prezentovat důležitý vzkaz o recyklaci a ekologické módě.

Shan Shan Chen

 

 

Distress, powerlessness and separation are amongst the issues and rhetoric of what I aim to achieve through my work. Throughout the Covid-19 pandemic, we have all experienced a sense of separation, loss of power and control over our lives; things became controlled, restrained. For many, this resulted in a loss of sense of control, routine and purpose, leaving many alone with their imagination. A sense of powerlessness and vulnerability to the unknown and the unseen have reflected negatively on the mental states of many, leaving the imagination to run wild - sometimes unable to tell the rational from the irrational. The exhibition aims to be equally distressing and comforting. Comforting in the sense of mutual human understanding of experiences that millions of people have undergone as a result of unprecedented circumstances, and unsettling in the visual projection of distress, powerlessness and separation. 

Arina Smirnova 

 

Tíseň, bezmoc a odloučení patří mezi problémy a oblasti, které se snažím svou prací zviditelnit. Během pandemie Covid-19 jsme všichni zažili pocit odloučení, ztráty moci a kontroly nad našimi životy; vše začalo být řízené a omezené. Pro mnohé to vedlo ke ztrátě pocitu kontroly, rutiny a účelu a útěk našli ve své fantazii. Pocit bezmocnosti a zranitelnosti vůči neznámému a neviditelnému se negativně odrazil na duševních stavech mnoha lidí a rozpoutal divokou představivost - někdy bez schopnosti rozeznat racionální od iracionálního. Cílem mé výstavy je to, aby byla stejně znepokojující a uklidňující. Utěšující by měla být ve smyslu vzájemného lidského porozumění podobným zkušenostem, kterými prošly miliony lidí v důsledku bezprecedentních okolností, a znepokojující ve smyslu vizuální projekce tísně, bezmoci a odloučení.

Arina Smirnova 

 

 

The key issues I have explored in my work have been today's societal standards concerning gender and beauty in relation to teenage culture which I have observed around me. I find that the word beautiful has lost its meaning to the marketing experts and beauty companies which attempt to influence our minds concerning the norms of these topics. I believe that we have built a society which can be dictated by a simple advertisement or trend. Therefore, I wanted to take a look at the creation of unreasonable expectations formed by our society, especially when it comes to acceptable gender and beauty norms. I chose these themes because, in my opinion it is important to shape an inclusive society where everyone feels accepted. 

Annabelle Blount

 

Klíčovými otázkami, které jsem ve své práci prozkoumala, byly dnešní společenské standardy ohledně pohlaví a krásy ve vztahu ke kultuře dospívajících, a to dle standardů, které jsem pozorovala kolem sebe. Zjistila jsem, že slovo krása ztratilo význam kvůli marketingovým odborníkům a kosmetickým společnostem, které se pokoušejí ovlivnit naši mysl v souvislosti s normami pro tyto oblasti. Věřím, že jsme vybudovali společnost, které lze diktovat standardy jednoduchou reklamou nebo trendem. Z tohoto důvodu jsem se chtěla věnovat tvorbě nepřiměřených očekávání formovaných naší společností, zejména pokud jde o přijatelné normy pohlaví a krásy. Tato témata jsem si vybrala, protože dle mého názoru je důležité utvářet inkluzivní společnost, kde se každý cítí být přijat.

 

Year 3 student works/Práce studentů 3. ročníku

 
 
 
 

Photo Essays/Fotografické eseje

The concept of time can be interpreted through art in many different ways, whether it be in a very literal or broad sense. I chose to work in photography, which has become my favourite medium over the past 4 years. Time is linked to photography on a very fundamental level - the shutter speed, that is the duration of time for which the sensor or film in the camera is exposed to light, is one of the three governing factors which determine the exposure of the photograph, the others being the aperture and ISO. I decided to take the shutter speed and experiment with it, while also incorporating movement into my photographs, another process which varies based on time. 

After a few photoshoots the government banned travel in and out of Prague, meaning I could not meet with the models I was working with. Still, I had some results, and decided to take my project in a different direction, from the realm of photography to the border with graphical design, by trying out much more extreme techniques than I usually would use in my editor. During the process I was inspired by a brief chapter about photo editing in a book I own about Sci-fi art techniques, and I fell in love with the idea of color inversion. The final piece is meant to make the viewer wonder how many things, worlds or creatures are around us which we do not see? The figure is trying to lead us on and show us that, but would you follow? 

Tim Žiaran, Year 4

 

Pojem času lze interpretovat prostřednictvím umění mnoha různými způsoby, ať už ve velmi doslovném nebo širokém kontextu. Rozhodl jsem se tvořit v oblasti fotografování, které se za poslední 4 roky stala mým nejoblíbenějším médiem. Čas je spojen s fotografií velmi zásadním způsobem - rychlost závěrky, tedy doba, po kterou je senzor nebo film ve fotoaparátu vystaven světlu, je jedním ze tří rozhodujících faktorů, které určují expozici fotografie, těmi ostatními jsou clona a ISO. Rozhodl jsem se podívat se na rychlost závěrky a experimentovat s ní. Zároveň jsem do svých fotografií začlenil pohyb, další proces, který se liší v závislosti na čase.

Po několika foceních vláda zakázala cestování z Prahy i do Prahy, což znamenalo, že jsem se nemohl setkat s modelkami, se kterými jsem pracoval. Přesto jsem už měl nějaké výsledky a rozhodl jsem se posunout svůj projekt jiným směrem, ze sféry fotografie až po hranice s grafickým designem, vyzkoušel jsem mnohem extrémnější techniky, než jaké ve svém editoru obvykle používám. Během procesu jsem se nechal inspirovat krátkou kapitolou o úpravě fotografií v knize, která se věnuje technikám sci-fi umění, a zamiloval jsem se do myšlenky inverze barev. Poslední kus má diváka přimět k tomu, aby se divil, kolik věcí, světů nebo tvorů je kolem nás, které nevidíme? Postava se nás snaží vést a něco nám ukázat, ale sledovali byste ji?

Tim Žiaran, 4. ročník

 

 

A long time ago, I visited Berlin for the first time.It was on the 70th anniversary of the end of World War II.  I was around 10 at the time and had no idea what was happening around me,  I just knew that it was a  big city and that I did not enjoy my stay. However, after learning more about Berlin’s history and its modern day culture I changed my mind. I was amazed. From then on every trip I have tried to enjoy the city as much as I can. 

 

This work is inspired by the 40-year long split of Berlin and its consequences for contemporary people and society. I could not remember everything from every trip, so I started doing photography. I was trying to document everything that I liked or was amazed by in the city. Berlin has many sides and I tried to record even the Berlin that is not very tourist friendly. That is the Berlin that I enjoy the most, with imperfections that give it an unforgettable personality. 

Daniil Gnezdilov , Year 3

 

Před časem jsem poprvé navštívil Berlín. Bylo to k 70. výročí konce druhé světové války. Bylo mi tehdy asi 10 a neměl jsem tušení, co se kolem mě děje, jen jsem věděl, že to bylo velké město a že jsem si pobyt neužil. Poté, co jsem se dozvěděl více o historii Berlína a jeho moderní kultuře, jsem si to rozmyslel. Byl jsem ohromen. Od té doby jsem se při každé cestě snažil si toto město co nejvíce užít.

Moje práce je inspirována čtyřicetiletým rozdělením Berlína a jeho důsledky pro dnešní obyvatele a společnost. Ze svých cest jsem si nemohl vždy zapamatovat všechno, a tak jsem začal fotografovat. Pokoušel jsem se zdokumentovat vše, co se mi v tomto městě líbilo nebo co mě ohromilo. Berlín má mnoho různých stránek a já jsem se snažil zaznamenat i ten Berlín, který není příliš turisticky přívětivý. To je Berlín, který mě baví nejvíce, i s nedokonalostmi, které městu dodávají nezapomenutelnou osobnost.

Daniil Gnezdilov , Year 3

 

Year 4 Spotlight/Zaměřeno na 4. ročník

For my final time based piece I decided to look at time as a more abstract concept. I felt particularly inspired by one of my favorite movies "Lucy" which talked about time being a unit that humanity has created to base their existence upon. As complicated as it sounds at first, I simply asked myself why is it that almost every person's goal is to save up as much time as we can as if we were chasing it?  And now especially, in the stage of quarantine I noticed that days weeks and months fly by without us noticing. It gives an anxious feeling, a feeling of no control, and simply proves the idea that time is not something we are able to catch. That brought up a simple scene which it can be compared to, a hunt of a fox and a rabbit, a simple thing in nature which I wanted to be able to create in a scene at home. 

The final piece was hard to capture for others to see, as it is meant to look like an installation for others to be able to look at it from different angles. The process was divided into two parts: a clay sculpture and the projection. The medium I wanted to work with was clay, since I wanted to come back to something my class did in year 3 before quarantine and also just experiment with a three dimensional shape, rather than a stable image on a canvas. The rabbit was simply inspired by its natural form and shape and it does appear quiet, static and calm in a sitting position. While the fox which is being projected onto it in a video, is in a constant motion and chase. There is this contrast in motion but as well as that the two figures are in different mediums as if the fox was actually never able to catch up with the rabbit despite it not even trying to escape, so there is a border between them, as if they were two separate realities. 

Varvara Kharchenko

 

Ve svém posledním díle na téma čas jsem se rozhodla znázornit čas jako abstraktnější pojem. Cítila jsem se inspirována zejména jedním z mých oblíbených filmů „Lucy“, kde je čas vnímán jako jednotka, kterou lidstvo vytvořilo, aby mělo na čem založit svou existenci. Jakkoli to zpočátku zní komplikovaně, jednoduše jsem si položila otázku, proč je cílem téměř každého člověka ušetřit tolik času, kolik jen můžeme, jako bychom ho naháněli? A teď, zvláště v období karantény, jsem si všimla, že dny, týdny i měsíce letí, aniž bychom si toho všimli. Dává to pocit úzkosti, pocit ztráty kontroly a jednoduše to dokazuje myšlenku, že čas není něco, co jsme schopni chytit. Tak vznikla jednoduchá scéna, se kterou se to dá srovnávat - hon lišky na králíka, jednoduchá věc v přírodě, pro kterou jsem chtěla vytvořit scénu doma.

Bylo těžké zachytit konečné dílo tak, aby vše viděli i ostatní, protože to má být instalace pro diváky, aby se mohli dívat z různých úhlů. Proces byl rozdělen do dvou částí: hliněná socha a projekce. Médium, s nímž jsem chtěla pracovat, byla hlína, protože jsem se chtěla vrátit k něčemu, co moje třída dělala před karanténou, a také jsem chtěla experimentovat s trojrozměrným tvarem, spíše než se stabilním obrazem na plátně. Králík byl jednoduše inspirován svou přirozenou formou a tvarem a vypadá klidně, staticky, v pozici vsedě, zatímco liška, která je na něj promítána ve videu, je v neustálém pohybu na lovu. Je tu pohybový kontrast a zároveň jsou obě postavy jsou vytvořeny v různých médiích, jako kdyby ve skutečnosti liška nikdy nebyla schopna králíka dohnat, přestože se ani nepokoušel uniknout. Je tedy mezi nimi hranice, jako kdyby představovali dvě oddělené reality.

 

For my project with the theme of 'time', I decided to work in an animation format to fully capture the concept I had. I've always liked the classic symbol of time being represented by a clock, so I knew I wanted to include that somehow. The rest came in a spark of inspiration when I saw some flowers that I had at home - they could be a good representation of fleeting time. I decided to combine these two concepts; and so the 'clock flower' was born. Showing the life cycle of the flower in a still image wouldn't do it justice in my opinion, so I decided to make an animation. I used some photo and video references for some studies and the basic framework for the animation. Starting with just the linework, I gradually added some colour as well. Animation can be quite time consuming, since each frame is drawn individually. However, once all those separate images come together, it's very satisfying to see a moving picture.  

Eliška Jarvisová

 

Rozhodla jsem se, že svůj projekt na téma čas vypracuji ve formátu animace, abych plně zachytila svůj koncept. Vždy se mi líbil klasický symbol času, který představují hodiny, takže jsem věděla, že to chci nějak zahrnout. Zbytek přišel v závanu inspirace, když jsem spatřila květiny, které jsem měla doma - mohly dobře znázorňovat letmost času. Rozhodla jsem se propojit tyto dva pojmy, a tak se zrodil „hodinový květ“. Myslím si, že ukázka životního cyklu květiny na statickém snímku by nebylo to pravé, a proto jsem se rozhodla udělat animaci. Pro některé studie a základní rámec animace jsem použila několik referencí na fotografie a videa. Začala jsem pouze liniovou kresbou a  postupně jsem přidala i nějaké barvy. Animace může být docela časově náročná, protože každý snímek je vykreslen zvlášť. Jakmile se však všechny tyto samostatné snímky spojí, je velmi uspokojivé vidět pohyblivý obraz.

Eliška Jarvisová

 

For the 'Time' themed project, as with many other art pieces, I chose to do an artwork that feels personal and demonstrates and challenges my insecurities. Working on a self-portrait for the first time, as well as working in a fairly new medium, allowed me to get comfortable with the discomfort of imperfection. At first, a lot of my time was spent trying to make the portrait perfect, but forcing myself out of this mindset allowed me to experiment with the medium and work around any mistakes; I find this to be the most human, and often most interesting, part of any work. Oftentimes, though, a lot of effort goes into making something seem effortless and natural, especially when considering artwork. My piece is not an exception.

The portrait was based on the concept of nature and its effect on time, however, during the process of creating my piece, I found more meaning in the visual representation of time on a canvas (or in this case, on a screen). The faces, no matter how detailed they may become, always have the sketches and paint strokes of the original canvas visible underneath. It was a challenge to overcome the subconscious insecurity of embracing the journey towards reaching a purpose, but I find myself being more proud of the process of stepping out of my comfort zone, than the outcome it allowed me to create. 

Emma Best

 

Stejně jako u mnoha jiných uměleckých děl jsem se pro projekt na téma „čas“ rozhodla vypracovat umělecké dílo, které by působilo osobně a ukázalo i zpochybnilo moji nejistotu. To, že jsem pracovala na autoportrétu poprvé a že jsem použila poměrně nové médium, mi umožnilo zvyknout si na rozpaky a nedokonalost. Nejprve jsem hodně času trávila snahou o tom, aby byl portrét perfektní, ale když jsem se přinutila změnit tento způsob myšlení, umožnilo mi to experimentovat s médiem a překonat případné chyby. Tento přístup považuji za nejlidštější a často nejzajímavější část každé práce. Mnohokrát je však vynaloženo mnoho úsilí k tomu, aby něco vypadalo vytvořené téměř bez námahy a přirozeně, zvláště co se týče uměleckých děl. Moje práce není výjimkou.

Portrét byl založen na konceptu přirozenosti a jejího vlivu na čas, avšak v průběhu vytváření mého díla jsem našla větší význam ve vizuální reprezentaci času na plátně (nebo v tomto případě na obrazovce). Tváře, bez ohledu na to, jak podrobně zobrazeny mohou být, vždy mají pod sebou viditelné náčrtky a malířské tahy původního plátna. Byla to výzva překonat podvědomou nejistotu cesty k dosažení cíle, ale zjišťuji, že jsem více hrdá na proces vystoupení ze své komfortní zóny, než na výsledek, který mi to umožnilo vytvořit.

Emma Best

 

Time can be perceived in many different ways. Some people feel gifted by time and others on the other hand feel it can be a thief. I found inspiration in the Prague Astronomical clock. It tells the time in many different forms: hours, months, signs, etc.  In all honesty I myself don’t understand it fully. But the clock tower is a piece of art, and even though I would have to stare at it for a long moment to understand whether I had arrived five minutes early for my meeting or five minutes late, my mind would be overwhelmed with its beauty.

This piece is meant to uncover the inner workings of time. My imagination formed these magical women/girls that are stuck inside this clock. From their boredom they play with the gears, causing time to speed up or, conversely, to go slower, unconsciously controlling the world. Maybe that is why certain classes feel neverending…

Julia Komárová

 

Čas lze vnímat mnoha různými způsoby. Někteří lidé se cítí časem obdařeni a jiní naopak čas vnímají jako zloděje. Inspiraci jsem našla v pražském orloji. Vypráví o čase v mnoha různých formách: hodiny, měsíce, znamení atd. Abych byla upřímná, sama tomu všemu úplně nerozumím. Ale věž orloje s hodinami je umělecké dílo, a přestože bych se na ciferník musela dívat dlouho, abych pochopila, zda jsem na schůzku dorazila o pět minut dříve nebo o pět minut později, moje mysl by byla ohromena krásou těchto hodin.

Toto dílo má odhalit vnitřní fungování času. Moje představivost formovala tyto kouzelné ženy / dívky, které se zasekly uvnitř těchto hodin. Z nudy si hrají s převody, což způsobuje, že se čas někdy zrychluje nebo naopak zpomaluje a nevědomky tak ovládají svět. Možná proto se některé vyučovací hodiny zdají být tak nekonečné ...

Julia Komárová