Ski trips/Lyžařské výcviky

Smetánka 22

Though the number in the headline means the year 2022, it could quite possibly mean Smetánka Ski Trip No. 22, as well. At least approximately. 

I am very very happy to say the trip will go down in the history of the school as one of the best of all of our ski trips. There are about four or five hours a day of skiing and snowboarding on the trips, but we spend four times longer on the social life of the whole team in the chalet. And the team on this  trip appeared to be the best part of the whole show. All the people involved, from the students of Years one and two, to the teachers, including the head,  to the instructors who are not students any more but who are now well settled in their individual professional careers, still they accepted our invitation and did their jobs with great enthusiasm as ever.

As a result, the atmosphere of the whole trip was very nice, really warm and friendly, while the sporting level was high in comparison with  previous years. The weather and  the snow conditions were also outstanding. Even though we saw a number of pieces of real speeding down the hills, all of them were performed with sufficient technical skill and certainty, following  instructions with full discipline, and thus no one sustained  even a minor injury.

After having spent a considerable part of my sports life on tennis courts, let me say that the ECP Old Era Ski Trips match ball was a victorious one for the PE department while the match ball  is really the most important ball, if not the only one, in a match of any length.

Vladimír Gavriněv, Head of PE

Ačkoliv číslo v nadpisu znamená letopočet 2022, docela klidně by mohlo znamenat zájezd na Smetánku s pořadovým číslem 22. Přinejmenším přibližně. S neskrývanou radostí říkám, že tento zájezd vešel do historie jako jeden z nejlepších ze všech tohoto druhu. Na lyžařských zájezdech trávíme denně čtyři až pět hodin na sněhu, ale pětkrát tolik času strávíme soužitím všech lidí v chatě. Na letošním zájezdu se společenství všech účastníků ukázalo být tím nejlepším na celé záležitosti. Všichni dohromady, od studentů prvního a druhého ročníku po učitele, včetně ředitele školy, až po instruktory, kteří už nejsou studenty, ale kteří už mají pevně vykročeno v jejich profesní kariéře a přesto přijali naše pozvání a znovu odvedli skvělou práci s jejich typickým nadšením.

Výsledkem toho všeho byla atmosféra celého zájezdu velmi pěkná, vřelá a přátelská, jeho sportovní úroveň vysoká ve srovnání s předešlými lety, počasí a především sněhové podmínky byly také vynikající. Přestože jsme viděli řadu ukázek opravdu rychlé jízdy z kopce, vždycky to bylo na pevném základě dostatečných technických dovedností a jistoty a s disciplinovaným dodržováním pokynů, a proto jsme nezažili žádné, ani sebemenší zranění.

Dovolte mi přirovnání, poté co jsem prožil značnou část sportovního života na tenisovém dvorci, že mečbol staré éry lyžařských zájezdů ECP byl pro kabinet tělocviku vítězný, přičemž poslední míč je v každém zápasu, bez ohledu na jeho délku, ten nejdůležitější, jestliže ne jediný důležitý.

Vladimír Gavriněv, vedoucí oddělení tělesné výchovy

Year 1 Ski trip/Lyžařský výcvik 1. ročníku

In January, Year 1 went on a ski trip. Unfortunately, not everyone was able to go because of covid. We travelled all the way to Krkonoše, Pec pod Snežkou, in the north of The Czech Republic.

Our accommodation was a beguiling wooden cottage, where the famous Czech film “Sněženky a Machři” was filmed. This cottage was very pleasant and comfortable.

Everyday, we skied for four hours. At nine o’clock, we had to be dressed with our ski boots on and be outside the house. We enjoyed skiing until eleven o’clock. The skiing conditions were great, although sometimes we had to ski in strong blizzards making us shiver in the cold and our cheeks ruddy. At 12, lunch was served at the cottage. After lunch, we could relax for 2 hours, because we were all exceedingly exhausted. However at 2 o’clock, we had to be in front of the cottage again with our skis, and we skied until 4 in the afternoon. 

For skiing, we were divided into three groups; the green group consisted of beginner skiers, the orange group was for intermediate skiers and the red group was for the best skiers. I joined the intermediate group.

My favourite part of the ski trip was the evening games. The games always gave us a chance to socialise and bond with each other and not to be stuck in our rooms for the whole night. We were divided into our houses, earning points for our team. Personally, the game I enjoyed the most was the scavenger hunt where we had a list of objects and actions that we either had to find around the house or take pictures of. This was very entertaining, yet also very chaotic as everyone was running around the cottage searching for different items.

After the games, our teachers and some students played the guitar and sang. This made a very cosy and welcoming environment in the cottage.

Overall the ski trip was extremely enjoyable and I really hope we can go again next year.

Stella Sečková, Year 1

V lednu vyrazil 1. ročník na lyžařský výcvik. Bohužel ne všichni mohli jet s námi kvůli covidu. Dojeli jsme do Pece pod Sněžkou v Krkonoších, na severu České republiky.

Ubytováni jsme byli v kouzelné dřevěné chatě, kde se natáčel slavný český film Sněženky a Machři. Tato chata byla velmi příjemná a pohodlná.

Každý den jsme čtyři hodiny lyžovali. V devět hodin jsme museli být venku před domem připraveni v lyžařských botách. Lyžování jsme si užívali do jedenácti hodin. Podmínky pro lyžování byly skvělé, i když jsme občas museli lyžovat v silném větru, takže nám byla zima a tváře nám rudly. V poledne se na chatě podával oběd. Po obědě jsme si mohli dvě hodiny odpočinout, protože jsme byli všichni hodně unavení. Ve 14 hodin jsme však museli opět být s lyžemi před chatou a lyžovalo se až do čtyř hodin odpoledne.

Byli jsme rozděleni do tří skupin: zelená skupina se skládala z lyžařů začátečníků, oranžová byla pro středně pokročilé a červená skupina byla pro nejlepší lyžaře. Já jsem byla v prostřední skupině.

Moje nejoblíbenější část lyžařského výcviku byly večerní hry. Díky nim jsme měli společné aktivity, měli jsme možnost se lépe poznat a nemuseli jsme být celý večer ve svých pokojích. Byli jsme rozděleni podle našich kolejí a získávali body pro náš tým. Osobně se mi nejvíce líbilo hledání pokladu, kdy jsme měli seznam předmětů a činností, které jsme museli buď najít někde v chatě nebo je vyfotit. Bylo to velmi zábavné, ale také velmi chaotické, protože všichni pobíhali a hledali různé předměty.

Poté naši učitelé i někteří žáci zahráli na kytaru a zazpívali. Díky tomu bylo prostředí v chatě velmi útulné a vřelé.

Celkově byl lyžařský výcvik velmi příjemný a opravdu doufám, že příští rok budeme moci jet znovu.

Stella Sečková, 1. ročník

Year 2 ski trip/Lyžařský výcvik 2. ročníku

I’m so happy we got to go on the ski trip this year, because it was amazing and I’m confident in saying, everyone had a great time. I’ve got so many fun memories and we got to ski a lot, which was so exciting.

The bus ride to Pec pod Sněžkou was a lot of fun, we played among ourselves (a game) and chatted a lot on the way. By the time we got to the cottage in Pec, it was really dark (it was around 8:30pm) and we all felt like Friday the 14th January was like two very long days, because with a whole day of school and then a 3 hour bus ride with a 2.5 km walk it felt impossible for it to have been only one day.

The next day was our first day skiing. We woke up, had breakfast and got ready for skiing. The weather on Saturday was amazing. It was sunny and quite cold, but the snow was really icy (because it rained all day on Friday), which was not ideal and made skiing quite tiring. During after-lunch breaks and when we finished skiing in the afternoon we would always play joker (žolík), ping-pong or sing karaoke, which was hilarious.

The second day of skiing was the best one! The weather was miraculous and the snow was so good and brilliant for skiing. We skied the whole day again and even went on the black slope. It was so great and skiing in Pec felt the same as when we went skiing in Austria every year (which I miss a lot). The atmosphere was magical and to my surprise, there were not that many people.

And ĺast but not least, the last day of skiing. Monday was wild, and when I say wild, I mean WILD. It was -3 degrees, but the perceived temperature was around -10 degrees, because it was snowing the whole day and there was a very strong wind blowing. The snow conditions were the worst I had ever experienced. There were enormous mounds of blown snow everywhere on every slope and of course it was the foggiest fog possible. Skiing was so tiring, but because it was the last day of our ski trip, I wanted to make the best of it and ski the whole day (and I did). That day everyone fell at least once, because you couldn’t really see the surface you were skiing on, and then suddenly there was a (BIG) mound of snow and you fell. And that’s how my glorious fall happened. There was a giant mound of snow I didn’t see, because of the fog and I fell and slid on my tummy about 10m down the ski slope, but it was quite funny (I was okay). We skied the whole day, but the most interesting (and terrifying) part of the day was the last ride on the ski lift. They had to stop the lift many times that day, due to the strong wind, but thankfully when our afternoon skiing sesion was getting towards the end, they let it go for a few minutes, and so we got on it (it was the only way to get to the cottage, otherwise we would have had to walk up half of the ski slope). And that ride up, was the longest ride (it took almost 15min.) and it would swing (a lot, which was terrifying) and stop many times on the way.

Every evening we would have interhouse competitions. The first evening we had to find and take a picture of things on a list we got (we got 2nd). The second day we had to do a memory competition (we ended up 3rd). And during the last night we had to each draw a jigsaw puzzle piece (without knowing the other pieces) and then put it together. Before they announced the winner, after they added up the scores from the previous nights, everyone was tied. So whoever won this challenge, won everything. And, judged by Dr Brown, the winner of the puzzle competition was . . . IGNIS!

The bus ride back home was as fun as the one to Pec. We chatted, played songs and sang karaoke. This trip was one of my favourite ones and definitely as good as this year’s induction trip (that one will be hard to beat). I’m so happy we got to go on a ski trip, although last year it didn’t look like we were going to go. Thankfully we did and we made the best of it.

Amélie Fišerová, Year 2

Jsem velmi šťastná, že jsme letos mohli jet na lyžařský výcvik, protože to bylo úžasné a musím říct, že se všichni skvěle bavili. Mám tolik zábavných vzpomínek a museli jsme hodně lyžovat, což bylo senzační.

Cesta autobusem do Pece pod Sněžkou byla skvělá, hráli jsme hry a hodně jsme si povídali. Když jsme dorazili na chatu v Peci, byla už opravdu tma (bylo kolem 20:30) a všichni jsme měli pocit, jako by pátek 14. ledna vydal za dva velmi dlouhé dny, protože jsme měli za sebou celý den školy a pak tři hodiny cesty autobusem i 2,5 km chůze a připadalo nám nemožné, aby se to všechno stalo v jeden den.

Další den byl náš první den na lyžích. Probudili jsme se, posnídali a připravili se na lyžování. Počasí bylo v ten den úžasné. Bylo slunečno a docela chladno, ale sníh byl dost zledovatělý (protože v pátek celý den pršelo), což nebylo ideální a lyžování docela unavovalo. O poledních pauzách a po odpoledním lyžování jsme vždy hráli žolíka, ping pong nebo zpívali karaoke, což byla legrace.

Druhý den lyžování byl nejlepší! Počasí bylo pohádkové a sníh byl v dobré kvalitě na lyžování. Opět jsme celý den lyžovali a dokonce jsme vyrazili  i na černou sjezdovku. Bylo to skvělé a lyžování v Peci mi připadalo stejné, jako když jsme dříve každý rok jezdili lyžovat do Rakouska (což mi hodně chybí). Atmosféra byla kouzelná a k mému překvapení tam nebylo tolik lidí.

A v neposlední řadě bylo pondělí posledním dnem lyžování. Ten den byl opravdu hodně divoký. Teplota byla -3 stupně, ale pocitová teplota byla kolem -10 stupňů, protože celý den sněžilo a foukal silný vítr. Sněhové podmínky byly nejhorší, jaké jsem kdy zažila. Všude na každém svahu byly obrovské haldy navátého sněhu a samozřejmě ta nejhustší možná mlha. Lyžování bylo únavné, ale protože to byl poslední den našeho lyžařského zájezdu, chtěla jsem si to co nejvíce užít a lyžovat celý den. Ten den každý zažil alespoň jeden pád, protože pořádně nebyl vidět sněhový povrch, na kterém se lyžovalo, a bylo jednoduché najet do velké hromady sněhu, která pak způsobila pád. Tímto způsobem se udál i můj slavný pád. Na svahu byla obří hromada sněhu, kterou jsem kvůli mlze neviděla, a já spadla a klouzala jsem po břiše asi 10 m po sjezdovce, ale nic se mi nestalo a byla to docela i legrace. Lyžovali jsme celý den, ale nejzajímavější (a nejděsivější) část dne byla poslední jízda na vleku. Kvůli silnému větru museli ten den vlek mnohokrát zastavit, ale naštěstí, když se naše odpolední lyžování chýlilo ke konci, na pár minut ho pustili, a tak jsme na něj nasedli (byl to jediný způsob, jak se dostat k chatě, jinak bychom museli půlku sjezdovky šlapat pěšky). Tato jízda byla ta nejdelší (trvala skoro 15 minut) a po cestě se lanovka hodně houpala (hodně, což bylo nepříjemné) a mnohokrát se zastavila.

Každý večer jsme měli soutěže mezi jednotlivými kolejemi. První večer jsme museli najít a vyfotit věci na seznamu, který jsme dostali (byli jsme druzí). Druhý den nás čekala paměťová soutěž (skončili jsme třetí). A během posledního večera jsme museli všichni nakreslit jeden dílek puzzle (aniž bychom znali ostatní dílky) a pak ho složit. Po sečtení skóre z předchozích večerů byli všechny koleje vyrovnané. Takže vítěz této poslední výzvy se stal celkovým vítězem. Podle hodnocení Dr. Browna se vítězem stal . . . IGNIS!

Cesta autobusem zpět domů byla stejně zábavná jako ta do Pece. Povídali jsme si, poslouchali jsme písničky a zpívali karaoke. Tento výlet byl jeden z mých nejoblíbenějších a rozhodně stejně dobrý jako letošní adaptační výlet (ten bude těžké překonat). Jsem moc ráda, že jsme mohli na lyžařský výcvik jet, i když loni to nevypadalo slibně. Naštěstí jsme jeli a užili jsme si to naplno.

Amélie Fišerová, 2. ročník

I was really excited to go on the ski trip even though I hadn’t stood on skis in three years. That fact made me a bit anxious as I was worried that I might have forgotten how to ski and would have to learn all over again. Turns out, it’s like riding a bike: I didn’t forget it and I wasn’t bad at it either. I was in a room with three other girls and it was really fun; I loved it. The food was very Czech but it was still good and the portions were big so nobody was hungry. 

The biggest adventure, at least for me, was that on the last day of skiing, during the afternoon session, we went on one of the chairlifts that were supposed to be closed due to strong wind. That day was very cold, the wind was really strong and intense, with additional snow. On the lift, I genuinely thought that the chairlift would break off and fall and that we would die because the lift was slightly swinging from side to side and it kept stopping. Luckily, after a few stressful minutes, we made it out alive and safely got to our cottage!! 

Eileen Griffin, Year 2

Byla jsem opravdu nadšená, že jsme mohli jet na lyžařský výcvik, i když jsem na lyžích nestála tři roky. Tato skutečnost mě trochu znervózňovala, protože jsem se bála, že jsem zapomněla lyžovat a budu se to muset učit znovu. Ukázalo se však, že je to stejné jako s jízdou na kole - nezapomněla jsem lyžovat a docela mi to i šlo. Byla jsem na pokoji se třemi dalšími dívkami a užily jsme si to, bylo to moc příjemné. Jídlo bylo velmi české, ale dobré, porce byly velké, takže nikdo neměl hlad.

Největším dobrodružstvím, alespoň pro mě, bylo to, že jsme poslední den lyžování při odpoledního výcviku vyjeli na jednu ze sedačkových lanovek, která měla být kvůli silnému větru zavřená. Ten den bylo velmi chladno, foukal opravdu silný a intenzivní vítr, navíc také sněžilo. Na vleku jsem si upřímně myslela, že se sedačková lanovka snad ulomí a spadne a že zemřeme, protože lanovka se mírně kývala ze strany na stranu a neustále se zastavovala. Naštěstí jsme po pár minutách stresu vyvázli živí a v pořádku se dostali do naší chaty!!

Eileen Griffin, 2. ročník