ECPN

Adéla Válková (2014)

Adéla Válková was an active member of the ECP MUN team and so it was no surprise that she chose to study Law at King’s College London. She graduated with an LLB (Hons) in English Law and German Law, and followed this with her LPC at BPP University, also in London. She joined the leading global law firm HFW as a trainee solicitor in 2020 and has since specialised in shipping litigation. This has included a client secondment to Maersk A/S in Copenhagen in 2025. Adéla has followed our first Chairman of Governors’, Lord Holme’s, Guiding Principle of reciprocity - putting something back. She is involved in advising the next generation of law students and has recently had an opportunity to share her professional expertise with law students at QMUL School of Law. 

Adéla says: “Holborn used to be the part of London where I spent most of my days - first while at university and then while I was doing my LPC. I don’t go there so often anymore, but recently, I had a chance to visit to talk to students studying their LLM International Maritime Law programme. I gave a lecture on an arbitration case involving a last voyage clause dispute, but we ended up talking about many different aspects of commercial private practice - including the use of AI tools! It was great to connect with so many motivated people.”

Adéla Válková byla aktivní členkou týmu ECP MUN, a proto nebylo překvapením, že se rozhodla studovat práva na King’s College London. Vystudovala anglické a německé právo s titulem LLB (Hons) a následně získala titul LPC na BPP University, rovněž v Londýně. V roce 2020 nastoupila do přední světové advokátní kanceláře HFW jako advokátní koncipientka a od té doby se specializuje na soudní spory v oblasti námořní dopravy. V roce 2025 působila jako klientka na stáži ve společnosti Maersk A/S v Kodani. Adéla se řídila principem reciprocity, který u nás ve škole nastavil náš první předseda správní rady, lord Holme – princip dávat zpět. Podílí se na poradenství pro příští generaci studentů práv a nedávno měla příležitost podělit se o své odborné znalosti se studenty práv QMUL School of Law. 

Adéla říká: „Holborn bývala částí Londýna, kde jsem trávila většinu svých dnů – nejprve na univerzitě a pak během studia LPC. Už tam tak často nechodím, ale nedávno jsem měla možnost ho navštívit, abych si promluvila se studenty studujícími jejich program LLM Mezinárodní námořní právo. Přednášela jsem o arbitrážním případu týkajícím se sporu o doložku o poslední plavbě, ale nakonec jsme se bavili o mnoha různých aspektech soukromé komerční praxe – včetně používání nástrojů umělé inteligence! Bylo skvělé setkat se s tolika motivovanými lidmi.“

Ruy Okamura (2014)

We are delighted to share some good news from another 2014 ECP graduate, Ruy Okamura, who recently celebrated his wedding in the Austrian countryside. It took place in July at Schloss Haggenberg and was, as Ruy says “a moment in time held together by the people we love and that love us.” Ruy and his wife have recently headed off on a delayed honeymoon, but not before they shared their photographs from the day. We send our warmest congratulations to Ruy and Kristína, and wish them every happiness in this new chapter of their life together. Ruy was President of the ECP Student Council in 2012-2013 and after graduating from the English College, he studied film direction at FAMO in Písek, where he made several short films, including Kukačka, which premiered in Prague and involved some of his former classmates as extras. 

He has since worked with many famous names such as Lucie Bilá, Adam Mišík, Michal David and Vesna with 2010 ECP graduate, Patricie Fuxová, and fellow 2014 graduate Dominika Hašková’s band DOMI.

S potěšením se s vámi podělíme o dobrou zprávu od dalšího absolventa ECP z roku 2014, Ruyovi Okamurovi, který nedávno oslavil svatbu na rakouském venkově. Konala se v červenci na zámku Haggenberg a byla, jak říká Ruy, „okamžikem v čase, který spojili lidé, které milujeme, a kteří milují nás.“ Ruy a jeho žena se nedávno vydali na odloženou svatební cestu, ale předtím zveřejnili fotografie z daného dne. Ruyovi a Kristíně posíláme srdečné gratulace a přejeme jim hodně štěstí v této nové kapitole jejich společného života. Ruy byl v letech 2012-2013 předsedou studentské rady ECP a po ukončení studia na našem gymnáziu studoval filmovou režii na FAMO v Písku, kde natočil několik krátkých filmů, včetně filmu Kukačka, který měla premiéru v Praze a jako komparzisté se v ní představili i někteří z jeho bývalých spolužáků. 

Od té doby pracoval s mnoha slavnými jmény, jako například Lucie Bilá, Adam Mišík či Michal David. Dále spolupracoval i s projekty absolventek ECP - skupinou Vesna absolventky Patricie Fuxové (2010) a skupinou DOMI absolventky Dominiky Haškové (2014).

Zuzana Rožďalovská (2021)

Before joining us at the English College, Zuzana studied at St John's International School in Belgium where Emily Rankin is now Deputy Executive Head & Head of Academics. She graduated from ECP with the IB Diploma in 2021, before reading International Studies: East Asia and Japanese at Leiden University, followed by an MA in European Politics and Society at Charles University. 

Zuzana says of her current placement: “As an intern with the Coordination, Press & Information Service at the European Union Delegation to the United Nations, I thought my internship was coming to an end, but I am very happy to report that it has been extended, and I’ll be staying a bit longer in New York. 

“The past three months have been filled with growth, learning, and truly astonishing experiences. One of the recent highlights was organising and moderating an event to launch the 16 Days of Activism against Gender-Based Violence, together with fellow interns from the UN and the EU Member State delegations. 

“We explored the urgent theme of digital violence, with speakers shedding light on the EU’s evolving efforts to address online harms and ensure safer digital spaces. Participants then engaged in small-group discussions examining different dimensions of digital violence, followed by a joint reflection session. It was inspiring to see how much young innovators and emerging leaders can contribute to shaping solutions in this area. It was truly a learning moment, and an honour to have the EUDEL Deputy Ambassador Hedda Samson join us and offer her insights and Freya Van den Broeck with her insights as a Human Rights intern. 

“Another unforgettable experience was taking part in UN High-Level Week, which is the annual moment when world leaders gather in New York to open the UN General Assembly, set diplomatic priorities, and engage in high-stakes negotiations and bilateral meetings. During this whirlwind week, I supported media operations for meetings involving presidents, ministers, the EU HRVP Kaja Kallas, and Commission President Ursula von der Leyen. I even had the privilege of taking a photo with HRVP Kaja Kallas, which was a surreal and memorable moment. We coordinated coverage of the UN General Debate – it was certainly one of the most fast-paced and energising weeks of my life. 

“Speaking of fast-paced, the Delegation’s office perfectly reflects the energy of the United Nations itself. I’ve had the opportunity to join high-level meetings with our Ambassador and other Permanent Representatives, support the drafting of briefs and reports for their engagements, and contribute to strengthening the Delegation’s social media presence by capturing, editing, and creating content that brings our work closer to the public. New York has been an endless source of opportunities and a place where I continue to meet inspiring and remarkable people. I’m grateful to remain part of this beautifully chaotic environment for a couple more months and I can’t wait to see what comes next.”

Než se k nám na English College připojila, Zuzana studovala na Mezinárodní školé St John's v Belgii, kde Emily Rankin nyní působí jako zástupkyně výkonného ředitele a vedoucí akademického oddělení. V roce 2021 absolvovala ECP s diplomem IB a poté studovala mezinárodní studia: Východní Asii a japonštinu na Univerzitě v Leidenu. Následně získala magisterský titul v oboru evropská politika a společnost na Univerzitě Karlově. Zuzana o svém současném umístění říká: „Jako stážistka v Koordinačním, tiskovém a informačním oddělení Delegace Evropské unie při Organizaci spojených národů jsem si myslela, že moje stáž končí, ale s velkou radostí mohu oznámit, že byla prodloužena a v New Yorku zůstanu o něco déle.

„Poslední tři měsíce byly plné růstu, učení a skutečně úžasných zážitků. Jedním z nedávných vrcholů bylo zorganizování a moderování akce k zahájení 16 dní aktivismu proti genderově podmíněnému násilí, kterou jsme uspořádali společně s kolegy stážisty z delegací OSN a členských států EU.

Zabývali jsme se naléhavým tématem digitálního násilí a řečníci objasňovali vyvíjející se úsilí EU přinést řešení online škod a zajištění bezpečnějších digitálních prostorů. Účastníci se poté zapojili do diskusí v malých skupinách, kde zkoumali různé dimenze digitálního násilí, po nichž následovala společná reflexe. Bylo inspirativní vidět, jak moc mohou mladí inovátoři a začínající lídři přispět k utváření řešení v této oblasti. Byl to skutečně poučný okamžik a čest zažít spoluúčast zástupkyně velvyslance EUDEL Heddy Samson, která nabídla své postřehy, a Freyi Van den Broeck se svými poznatky jako stážistky v oblasti lidských práv.“

„Dalším nezapomenutelným zážitkem byla účast na Týdnu OSN na vysoké úrovni, což je každoroční událost, kdy se světoví lídři scházejí v New Yorku, aby zahájili Valné shromáždění OSN, stanovili diplomatické priority a účastnili se důležitých jednání a bilaterálních schůzek. Během tohoto bouřlivého týdne jsem podporovala mediální operace pro schůzky prezidentů, ministrů, vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnost Kaji Kallasové a předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové. Dokonce jsem měla tu čest vyfotit se s vysokou představitelkou EU pro zahraniční věci a bezpečnost, Kajou Kallasovou, což byl neskutečný a nezapomenutelný okamžik. Koordinovaly jsme zpravodajství o všeobecné debatě OSN – byl to jistě jeden z nejrychlejších a nejenergičtějších týdnů mého života.

Když už mluvíme o rychlém tempu, kancelář Delegace dokonale odráží energii samotné Organizace spojených národů. Měla jsem možnost zúčastnit se schůzek na vysoké úrovni s naším velvyslancem a dalšími stálými zástupci, podporovat přípravu podkladů a zpráv k jejich zakázkám a přispívat k posílení přítomnosti Delegace na sociálních sítích tím, že jsem zaznamenávala, upravovala a vytvářela obsah, který naši práci přibližuje veřejnosti. New York je pro mě nekonečným zdrojem příležitostí a místem, kde se i nadále setkávám s inspirativními a pozoruhodnými lidmi. Jsem vděčná, že mohu zůstat součástí tohoto krásně chaotického prostředí ještě pár měsíců, a už se nemohu dočkat, co bude dál.“

Sir Tom Stoppard 

Sir Tom Stoppard, who died recently, was one of the most influential playwrights of our time. Born Tomáš Straussler in Zlín in 1937, he and his family fled Czechoslovakia in 1939. Growing up in Britain, he took his step-father’s name and went on to establish himself as a leading writer for the theatre. Works such as Rosencrantz and Guildenstern Are Dead, and Rock 'n' Roll which was set in communist Prague, have left an indelible mark on world drama. Sir Tom’s connection to Czechoslovakia remained important throughout his career, not just because he was born in Zlín, but through his involvement in the fight against the pre-1989 regime. 

In 2009, he returned to Prague for the 20th anniversary of the Velvet Revolution and attended a conference entitled Václav Havel’s Freedom and its Adversaries. It was after this event that two of our students, Dora Robinson and Kryštof Vosátka, had the privilege of interviewing him for the English College. In conversation with Dora and Kryštof, Sir Tom offered some fascinating insights into how political reality shapes art - and how the removal of oppression does not automatically guarantee artistic freedom. He compared the atmosphere of the 1960s before the Soviet invasion with the wave of hope that followed 1989. He suggested that during the 60s, a “euphoria of self-expression” fuelled by opposition to the authorities, the sense of rebellion encouraged the rise of new magazines, writing, music and a creative energy. 

Yet after the fall of communism, despite the triumph of political freedom, Sir Tom noted a paradoxical cultural quiet. He explained that although society might have expected a “shout of happiness and triumph,” what often followed was a mood of uncertainty, a collective re-evaluation: “where are we now and where do we go?” Suddenly, society faced not only new freedoms, but also “all the economic and political responsibilities.” The once unifying enemy was gone, and with it a shared urgency that had previously fuelled dissent art. He also reflected on the nature of art under oppression. When art has to choose between conforming or resisting, the stakes are high; a writer or artist - and even a reader - risks persecution. 

That pressure creates a unique intensity, a closeness between creator and audience, impossible to replicate under freedom. He recalled clandestine ‘samizdat’ publications, typed under candlelight, passed from hand to hand, and read in secret, which he called ‘art on the edge’. For us at the English College in Prague, Kryštof and Dora’s interview with Sir Tom took on a special resonance. Our school occupies a space where British and Czech heritage meet, providing our mainly Czech students with an academic English-language education, infused with liberal democratic values and an international outlook. Sir Tom’s life journey, from Zlín to London, from exile to critical acclaim, serves as a reminder of the importance of identity, memory and freedom. 

In remembering Sir Tom Stoppard, we celebrate not only his literary genius, but also his belief in the responsibility of artists, studying literature and building bridges across cultures. His responses to Dora and Kryštof's questions provide an insight into his life and his love for both his heritage and his craft. That, perhaps, is his greatest legacy: a reminder that art matters precisely because it reflects, questions and preserves our humanity, even in the quiet that follows revolution. Dr Barbara Day, until very recently one of ECP’s Governors, and a writer on Czech theatre, knew Sir Tom Stoppard, and she says: “Although I had seen and enthused over Rosencrantz and Guildenstern are Dead in the late 1960s, I did not come into personal contact with Sir Tom until the mid-1980s, when I was working for the Jan Hus Educational Foundation. I remember him arriving at a theatre festival in Pilsen in 1993, stunned at having been driven there from the airport in a presidential cavalcade complete with outriders. 

One of his most attractive qualities was his approachability. “He communicated through laconic emails, signing off “with love". Although I knew that he did not physically write these emails - in the early years they were dictated to his long-time neighbour and secretary, Jackie Matthews - they nevertheless came over in his authentic voice. In one, responding to an article I had written about him, he confessed “I was an avid reader.” In a later text, he sent his “love and good wishes for health and happiness in Prague”. Sadly, by the time the English College introduced the Tom Stoppard Prize, he was too unwell to record a video for us, although he promised to do so “as soon as he was better”.

Sir Tom Stoppard, který nedávno zemřel, byl jedním z nejvlivnějších dramatiků naší doby. Narodil se jako Tomáš Straussler ve Zlíně v roce 1937 a s rodinou uprchl z Československa v roce 1939. Vyrůstal v Británii, přijal příjmení svého nevlastního otce a později se etabloval jako přední divadelní autor. Díla jako například Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví, a Rock 'n' Roll které se odehrávaly v komunistické Praze, zanechaly nesmazatelnou stopu ve světovém dramatu. Spojení sira Toma s Československem zůstalo důležité po celou dobu jeho kariéry, a to nejen proto, že se narodil ve Zlíně, ale i díky jeho zapojení do boje proti režimu před rokem 1989. 

V roce 2009 se vrátil do Prahy na oslavu 20. výročí sametové revoluce a zúčastnil se konference s názvem Svoboda Václava Havla a její odpůrci. Právě po této události měli dva naši studenti, Dora Robinson a Kryštof Vosátka, tu čest udělat s ním rozhovor pro English College. V rozhovoru s Dorou a Kryštofem nabídl Sir Tom fascinující poznatky o tom, jak politická realita formuje umění – a jak odstranění útlaku automaticky nezaručuje uměleckou svobodu. Přirovnal atmosféru 60. let před sovětskou invazí k vlně naděje, která následovala po roce 1989. Naznačil, že v 60. letech „euforie sebevyjádření“ poháněná odporem vůči úřadům a pocitem vzpoury podnítila vznik nových časopisů, psaní, hudby a tvůrčí energie.

Přesto po pádu komunismu, navzdory triumfu politické svobody, Sir Tom zaznamenal paradoxní kulturní klid. Vysvětlil, že ačkoli společnost mohla očekávat „výkřik štěstí a triumfu“, často následovala nálada nejistoty, kolektivní přehodnocení: „Kde jsme teď a kam směřujeme?“ Společnost náhle čelila nejen novým svobodám, ale také „všem ekonomickým a politickým zodpovědnostem“. Kdysi sjednocující nepřítel byl pryč a s ním i sdílená naléhavost, která dříve poháněla disentní umění. Zamýšlel se také nad povahou umění v útlaku. Když si umění musí vybrat mezi konformitou a odporem, je v sázce hodně; spisovatel nebo umělec – a dokonce i čtenář – riskuje pronásledování. 

Tento tlak vytváří jedinečnou intenzitu, blízkost mezi tvůrcem a publikem, kterou nelze napodobit ve svobodě. Vzpomínal na tajné „samizdatové“ publikace, psané na stroji za svitu svíček, předávané z ruky do ruky a čtené v tajnosti, které nazýval „uměním na hraně“.

Pro nás na Anglickém gymnáziu měl rozhovor Kryštofa a Dory se sirem Tomem zvláštní význam. Naše škola se nachází v prostoru, kde se setkává britské a české dědictví, a poskytuje našim převážně českým studentům akademické vzdělání v angličtině, prodchnuté liberálně demokratickými hodnotami a mezinárodním rozhledem. Životní cesta sira Toma, ze Zlína do Londýna, od exilu až po uznání kritiky, slouží jako připomínka důležitosti identity, paměti a svobody. 

Vzpomínkou na Sira Toma Stopparda oslavujeme nejen jeho literární génius, ale také jeho víru v odpovědnost umělců, studium literatury a budování mostů napříč kulturami. Jeho odpovědi na otázky Dory a Kryštofa nám poskytují vhled do jeho života a lásky k jeho dědictví i k jeho řemeslu. To je možná jeho největší odkaz: připomínka toho, že umění je důležité právě proto, že odráží, zpochybňuje a zachovává naši lidskost, a to i v tichu, které následuje po revoluci. Dr. Barbara Day, donedávna jedna z členek správní rady ECP a spisovatelka o českém divadle, znala sira Toma Stopparda a říká: „Ačkoli jsem viděl a byl jsem z toho nadšený Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví. Koncem šedesátých let jsem se se sirem Tomem osobně setkal až v polovině osmdesátých let, kdy jsem pracoval pro Vzdělávací nadaci Jana Husa. Pamatuji si, jak v roce 1993 přijel na divadelní festival do Plzně, ohromen tím, že ho tam z letiště odvezla prezidentská kavalkáda s doprovodem. 

Jednou z jeho nejatraktivnějších vlastností byla jeho vstřícnost. „Komunikoval prostřednictvím lakonických e-mailů, které podepisoval „s láskou“. I když jsem věděl, že tyto e-maily fyzicky nepsal – v prvních letech je diktoval své dlouholeté sousedce a sekretářce Jackie Matthewsové – přesto mi byly sdělovány jeho autentickým hlasem. V jednom z nich, v reakci na článek, který jsem o něm napsal, přiznal: „Byl jsem vášnivým čtenářem.“ V pozdější zprávě mi poslal „lásku a přání zdraví a štěstí v Praze“. Bohužel, v době, kdy English College zavedla Cenu Toma Stopparda, byl příliš nemocný na to, aby pro nás natočil video, ačkoli slíbil, že to udělá, „jakmile se uzdraví“.

Dr Barbara Day MBE

Dr Barbara Day receives a floral tribute to mark her retirement from the ECP’s Board of Governors Barbara Day also features in our final article in this edition. This time, it is our turn to pay tribute to her. Dr Day first became a Governor of the English College in 1995 and so has served on the Board and Education Committee for thirty years. She has not only provided unfailingly wise counsel - which played a key part in the decision to remain in our building on Sokolovská and not move the College to another site - but also as a writer on Czech theatre, she has rarely missed any of our drama productions. In recognition of her unfailing support, in 2023 the Lower School Prize for Dramatic Performance was named in her honour and Christopher Rossouw, Amelie Fišerová and Dominik Srdinko have been the first three recipients of her prize. Those of us who attended the last Founders’ Day in November were able to show our appreciation of Dr Day’s service to the College and although she has now retired from the Board of Governors, we are looking forward to welcoming her to our school events for many years to come. But we are not the only ones recently to recognise Dr Day’s contribution to Czech society. In November, she was awarded the R. V. Scruton Medal for the Defence of Democracy. Roger Scruton (1944-2020) was an eminent British philosopher and IB Philosophy students in 2015 will remember him coming into school to speak to them. 

This award was established by Masaryk University in Brno to recognise individuals whose work has contributed to the defence of human dignity and human rights and the promotion of democratic values. Roger Scruton supported dissident and émigré intellectual life in Czechoslovakia and was closely involved with the Jan Hus Educational Foundation. Dr Day was honoured for her long-standing support of Czech civil society, dissident networks during the communist period, and post-1989 democratic development. 

Her commendation states that her contributions ‘exemplify the spirit of the medal in defending democracy and human dignity across borders’. Dr Day describes what it was like to work with Roger Scruton: “For me in the 1980s, it was a privilege and a joy to be working for the Jan Hus Educational Foundation. And when people ask what it was like working with Roger Scruton, I can say in all honesty, that he was the best colleague I’ve ever had – thoughtful, humorous, imaginative, witty, inventive… “My first meeting with Roger and the other JHEF trustees was in the summer of 1985, just after Roger had been forcibly expelled from Czechoslovakia and, sitting in an English country garden, I was amazed to hear this man‘s story of how he had been arrested while sitting in a Brno park talking to Jiri Muller. 

“The JHEF had no office at this time, and so I worked from home, and travelled across London to meet Roger in his small room in Birkbeck College, or his apartment in Notting Hill Gate. He would be sitting at his desk with a pile of papers in front of him - letters, articles, reports - and I would sit opposite, and he would pass the papers to me and we would discuss them one by one. And when we got to the end Roger would look at the empty space in front of him and say, “Well, that’s a good job of work done, and I would look at the pile of papers in front of me and say “Yes, Roger.” 

“The fact that I started to work for the Foundation just at the moment that Roger could no longer travel here, meant that I had to be his representative here, visiting some of the greatest Czechs and Slovaks of the time. Working with Roger was a unique experience and I am proud to accept the medal named after him.”

Barbara Day se objevuje i v našem posledním článku v tomto vydání. Tentokrát je řada na nás, abychom jí vzdali hold.

Dr. Day se poprvé stala členkou správní rady English College v roce 1995 a již třicet let působí ve správní radě a vzdělávacím výboru. Nejenže poskytovala neochvějně moudré rady – které sehrály klíčovou roli v rozhodnutí zůstat v naší budově v Sokolovské ulici a nepřestěhovat školu na jiné místo – ale také jako spisovatelka o českém divadle jen zřídka zmeškala některou z našich dramatických inscenací. Na uznání její neutuchající podpory byla v roce 2023 na její počest po ní pojmenována Cena za divadelní výkon pro nižší ročníky a Christopher Rossouw, Amelie Fišerová a Dominik Srdínko se stali prvními třemi laureáty její ceny.

Ti z nás, kteří se zúčastnili listopadového Dne zakladatelů školy, mohli vyjádřit své uznání za služby Dr. Day škole, a přestože již odešla ze správní rady do důchodu, těšíme se, že ji budeme moci i nadále v nadcházejících letech vítat na akcích školy.

Nejsme ale jediní, kdo v poslední době ocenil přínos Dr. Day české společnosti. V listopadu jí byla udělena medaile R. V. Scrutona za obranu demokracie. Roger Scruton (1944-2020) byl významný britský filozof a studenti filozofie IB v roce 2015 si budou pamatovat, že přišel k nám do školy, aby promluvil ke studentům. 

Toto ocenění založila Masarykova univerzita v Brně s cílem ocenit jednotlivce, jejichž práce přispěla k obraně lidské důstojnosti a lidských práv a k prosazování demokratických hodnot. Roger Scruton podporoval disidentský a emigrantský intelektuální život v Československu a úzce spolupracoval s Vzdělávací nadací jana Husa. Dr. Day byla oceněna za dlouhodobou podporu české občanské společnosti, disidentských sítí během komunistického období a demokratického vývoje po roce 1989. V jejím vyznamenání se uvádí, že její příspěvky „dokládají ducha medaile při obraně demokracie a lidské důstojnosti napříč hranicemi“.

Dr. Day popisuje, jaké to bylo pracovat s Rogerem Scrutonem: „Pro mě v 80. letech bylo ctí a radostí pracovat pro Vzdělávací nadaci Jana Husa (JHEF). A když se mě lidé ptají, jaké to bylo pracovat s Rogerem Scrutonem, mohu upřímně říct, že to byl nejlepší kolega, jakého jsem kdy měla – ohleduplný, vtipný, nápaditý, vynalézavý…“ „Moje první setkání s Rogerem a ostatními ze správní rady JHEF se konalo v létě 1985, krátce poté, co byl Roger násilně vyhoštěn z Československa. Když jsem seděla v anglické venkovské zahradě, s úžasem jsem poslouchala příběh tohoto muže o tom, jak byl zatčen, když seděl v brněnském parku a hovořil s Jiřím Müllerem.“

„Nadace JHEF v té době neměla kancelář, takže jsem pracovala z domova a cestovala jsem do Londýna, abych se setkala s Rogerem v jeho malém pokoji v Birkbeck College nebo v jeho bytě na Notting Hill Gate. Seděl u svého stolu s hromadou papírů před sebou – dopisy, články, zprávy – já jsem seděla naproti němu a on mi je podával a jeden po druhém jsme probírali. A když jsme došli na konec, Roger se podíval na prázdné místo před sebou a řekl: „No, to je dobře odvedená práce.“ A já jsem se podívala na hromadu papírů přede mnou a řekla: „Ano, Rogere.“

„Skutečnost, že jsem začala pracovat pro nadaci právě v okamžiku, kdy sem Roger už nemohl cestovat, znamenala, že jsem musel být jeho zástupcem a navštěvovat některé z největších Čechů a Slováků té doby. Práce s Rogerem byla jedinečná zkušenost a jsem hrdá na to, že mohu přijmout medaili pojmenovanou po něm.“