DofE expeditions/Expedice DofE

DofE Bronze Expeditions/ Bronzové expedice v programu DofE

This year’s Bronze DofE qualifying trip took place across the Kokořínsko protected landscape. Students battled against equal amounts of sunshine, cold spells, and the inevitable torrential rain which thankfully arrived after the tents had been constructed.

Excellent engagement with DofE training from the past few months, and some exceptional logging of individual targets had placed the majority of students in a strong position to reach a positive outcome with their qualifying hike - although it was by no means guaranteed!

Thankfully, robust planning from the students, coupled with a determination to succeed, ensured every team successfully completed their two day hike (with minimal missed turns). In addition each team undertook an aim for their qualifying and so the teams were also investigating the history of the area, geological formations, or aiming to produce marketing material to encourage and inform future DofE students.

Overall, I was impressed with the teamwork, resilience, and good nature displayed by the students. They acted professionally, and were a testament to both the school and the standards the DofE award aims to instill.

Mr Bale

Letošní kvalifikační expedice na bronzovou úroveň programu DofE proběhla v chráněné krajinné oblasti Kokořínsko. Studenti bojovali jak se slunečním svitem, tak i s chladným počasím a intenzivním přívalovým deštěm, který naštěstí přišel až po postavení stanů.

Vynikající zapojení do školení DofE v několika předchozích měsících a mimořádné dosažení individuálních cílů postavily většinu studentů do silné pozice směrem k dosažení pozitivního výsledku při kvalifikační expedici - i když to v žádném případě nebylo zaručeno!

Naštěstí robustní plánování ze strany studentů spolu s odhodláním uspět zajistilo, že každý z týmů úspěšně dokončil své dvoudenní putování (s minimálním počtem zmeškaných odboček). Kromě toho si každý tým stanovil cíl pro svou kvalifikaci, a jednotlivé týmy tak zkoumaly i historii oblasti, geologické formace nebo se snažily vytvořit marketingové materiály, které by povzbudily a informovaly budoucí studenty DofE.

Celkově na mě udělala dojem týmová práce, odolnost a dobrá nálada, kterou studenti projevili. Chovali se profesionálně a byli dobrým příkladem jak studentů naší školy, tak i standardů, které se program DofE snaží vštípit.

DofE Silver Expeditions/Stříbrné expedice v programu DofE

DofE Silver Hiking in Krkonoše

I had the pleasure of joining this year’s DofE Silver expedition. It was truly inspiring to witness the students’ dedication and teamwork throughout the journey. We experienced all kinds of weather, which the students faced with resilience and determination—especially during the challenging rainy climb to the top of the mountain.

Their motivation and commitment to completing the expedition were impressive, and I believe many of them will form a strong team for the Gold Hiking challenge in the future.

I invite you to read two reflections written by students after the trip—they capture the spirit of the expedition beautifully.

Měl jsem tu čest zúčastnit se letošní expedice DofE na stříbrné úrovni. Bylo opravdu inspirativní sledovat odhodlání a týmovou práci studentů po celou dobu cesty. Zažili jsme nejrůznější počasí, kterému studenti čelili s odolností a odhodláním – zejména během náročného deštivého výstupu na vrchol hory.

Jejich motivace a odhodlání dokončit expedici byly působivé a věřím, že mnozí z nich v budoucnu vytvoří silný tým pro výzvu na zlaté úrovni.

Zvu vás k přečtení dvou reflexí, které studenti napsali po cestě a které krásně vystihují ducha expedice.

Mr Bleaks

Trails Through the Czech Clouds/Stezky českými mraky

The Krknoše mountain region, also known as the Giant Mountains, was the setting for our silver expedition - one that would test us mentally, and physically. One major obstacle stood in our way: Sněžka, the tallest mountain in the Czech Republic, rising to an impressive 1,603 meters. Towering above the landscape, it cast a long shadow—both literal and mental—over the group. We were all quietly dreading the climb. The thought of scaling its steep, wind-swept slopes felt daunting, almost surreal. As we looked toward its distant summit, partially veiled in cloud, the realisation sank in: this was no gentle hill, but a true test of endurance and determination.

Day one felt like the opening scene of an adventure film—rucksacks strapped, maps in hand, the horizon wide open and waiting. All of us, waiting patiently for the bus, were eager to get on the bus for the adventure that awaited us. After a two hour bus ride, we arrived at the start point Horní Maršov, a quaint village situated in the picturesque mountain valley formed by the Úpa River and its tributaries. We kicked off the journey full of energy, hoping to complete the first segment of our journey in under six hours, a challenging, but manageable feat. We made a good start climbing the first steep segment in no time. Within two hours, we had managed to walk seven or so kilometers, reaching Spálený Mlýn, our halfway point, in good time. However, it was the most unexpected culprit that held us at Spálený Mlýn for half an hour: gummy bears—protein-packed, no less—were the reason behind our thirty-minute delay. After the hold up, we marched on towards our first campsite nestled on a mountain top below Sněžka, making it to the campsite just before dinner. As we arrived, a low layer of cloud began to descend over the valley, shrouding us in mist and carrying a frigid, biting breeze. The first night was cold, with rain pouring down relentlessly throughout.

Day two kicked off with most, if not everyone, waking up at the crack of dawn, gearing up for Sněžka. As a group, we discussed the unpredictable weather, and conditions that Sněžka could throw at us. We walked two kilometers before Sněžka came into view, and the steep ascent became apparent. As we commenced our climb towards the summit, we saw snow scattered across certain parts of the mountain - something that was not expected. The slippery cobbled paths coupled with the fierce winds made the ascent extremely challenging. The stairs seemed endless, vanishing into the mist above, but the group pressed on, refusing to give in. Eventually, we reached the summit, with every member of the group breathing a sigh of relief, having just climbed the tallest mountain in the Czech Republic. 

However, the weather did not change, and the visibility was low—so low, in fact, you couldn’t see 30 meters ahead and we had to take shelter in the Polish Chapel situated on the summit. We spent thirty minutes or so on the summit before commencing our descent down the mountain, crossing the border into Poland, and continuing our walk through appalling conditions. 

We marched on, crossing the Czech border, walking for a further four kilometers, reaching our second campsite in no time. The second night, unbeknownst to anyone at the time, would be the most eventful. I was awoken to the sound of something or someone shaking my tent at four in the morning. Using my flashlight, I tried to identify what was causing the shuffling noise, but could not make out what was going on. After going back into my tent, another group member exclaimed, “A fox has got your back.” There was not much that could be done, so I went to sleep. When the sun rose, I had the opportunity to assess the damage, seeing that the fox had eaten a pack of protein gummy bears, gone through an entire bag of pretzels, and rummaged through various other things. 

Day three was uneventful, and we got to Harrachov without any issue, marking the end of an incredible adventure. Energy was low, but morale was high. 

Overall, the expedition was tough, and in some parts gruelling but the group pulled through. The trip was rewarding, and a test of our endurace, and teamwork skills. Throughout the journey, we were able to establish new friendships, enjoy the wonderful views, improve our skills, and challenge ourselves both mentally and physically.

Nicholas Edworthy, Year 4

Krkonoše byly dějištěm naší stříbrné expedice, která nás měla prověřit psychicky i fyzicky. V cestě nám stála jedna velká překážka: Sněžka, nejvyšší hora České republiky, tyčící se do úctyhodných 1 603 metrů. Tato hora vrhala na naši skupinu dlouhý stín – doslovný i mentální. Všichni jsme se tiše děsili výstupu. Představa zdolání jejích strmých, větrem ošlehaných svahů byla skličující, téměř neskutečná. Když jsme se podívali k jejímu vzdálenému vrcholu, částečně zahalenému v mracích, uvědomili jsme si: tohle nebyl žádný mírný kopec, ale skutečná zkouška vytrvalosti a odhodlání.

První den se zdál jako úvodní scéna dobrodružného filmu – batohy připevněné, mapy v rukou a široký obzor. Všichni jsme trpělivě čekali na autobus a pak jsem do něj netrpělivě nastoupili na cestě za dobrodružstvím, které nás čekalo. Po dvouhodinové jízdě jsme dorazili do výchozího bodu Horní Maršov, malebné vesničky ležící v malebném horském údolí tvořeném řekou Úpou a jejími přítoky. Vydali jsme se na cestu plní energie s nadějí, že první úsek naší cesty zvládneme za méně než šest hodin, což je náročný, ale zvládnutelný výkon. První strmý úsek jsme zdolali rychle. Během dvou hodin jsme ušli asi sedm kilometrů a včas dorazili do Spáleného Mlýna, v polovině naší cesty. Pak ale nastalo třicetiminutové zpoždění způsobené tím nejneočekávanějším viníkem - gumovými medvídky plnými bílkovin. Po zdržení jsme pokračovali k našemu prvnímu kempu, který se nacházel na vrcholu hory pod Sněžkou. Když jsme tam těsně před večeří došli, začala se nad údolím snášet nízká vrstva mraků, která nás zahalila do mlhy a přinesla mrazivý, štiplavý vánek. První noc byla chladná a celou noc neúprosně lilo.

Druhý den začal tím, že se většina, ne-li všichni, probudila za úsvitu a připravovala se na cestu na Sněžku. Jako skupina jsme diskutovali o nepředvídatelném počasí a podmínkách, které by nám Sněžka mohla přinést. Ušli jsme dva kilometry, než se Sněžka objevila v dohledu, a strmý výstup se stal zřejmým. Když jsme se vydali na výstup k vrcholu, uviděli jsme sníh roztroušený po některých částech hory, což jsme nečekali. Kluzké dlážděné cesty spolu s prudkým větrem dělaly výstup extrémně náročným. Schody se zdály nekonečné a mizely v mlze nad námi, ale naše skupina pokračovala dál a odmítala se vzdát. Nakonec jsme dosáhli vrcholu a každý člen skupiny si s úlevou povzdechl, protože právě zdolal nejvyšší horu České republiky. Počasí se však nezměnilo a viditelnost byla nízká – tak nízká, že jsme ve skutečnosti neviděli ani 30 metrů před sebe, a museli jsme se ukrýt v polské kapli. Na vrcholu jsme strávili asi třicet minut, než jsme se vydali na sestup z hory, překročili hranice do Polska a pokračovali v chůzi za otřesných podmínek. Pokračovali jsme v pochodu, znovu překročili české hranice, ušli další čtyři kilometry a během chvilky dorazili k našemu druhému tábořišti. Druhá noc, tehdy aniž by o tom kdokoli věděl, byla nejbohatší na události. Ve čtyři hodiny ráno mě probudil zvuk něčeho nebo někoho, kdo třásl mým stanem. Pomocí baterky jsem se snažil zjistit, co způsobuje ten zvuk, ale nedokázal jsem rozeznat, co se děje. Když jsem se vrátil do stanu, další člen skupiny zvolal: „Liška ti kryje záda.“ Nedalo se s tím moc dělat, a tak jsem šel spát. Když vyšlo slunce, měl jsem možnost posoudit škody, protože jsem viděl, že liška snědla balíček proteinových gumových medvídků, celý sáček preclíků a prohrabala se v různých dalších věcech.

Třetí den proběhl bez problémů a hladce jsme se dostali do Harrachova, což přineslo konec tohoto neuvěřitelného dobrodružství. Energie byla nízká, ale morálka vysoká. Celkově byla expedice náročná a v některých částech i vyčerpávající, ale naše skupina to zvládla. Výlet byl obohacující a prověřil naši vytrvalost a týmové dovednosti. Během cesty jsme mohli navázat nová přátelství, užívat si nádherných výhledů, zlepšit si dovednosti a postavit se psychickým i fyzickým výzvám.

Nicholas Edworthy, 4. ročník

DofE silver hiking in Krkonoše

After our practice expedition back in October, the time had finally come for the real challenge: our qualifying journey this May. The much-anticipated trip to the Krkonoše Mountains was no longer just a date in the calendar- it was happening. But not, of course, without a last-minute scramble for tents, gas cookers, mats, maps and every bit of kit we could possibly need (or at least think we might).

Our arrival at the starting point went surprisingly smoothly and we were soon off on the first leg of our journey to the Růžohorky cabin. While this was technically the shortest walk of the expedition, the steep incline made sure it didn’t feel that way. Add in the fact that our backpacks were at their absolute heaviest and it’s safe to say the upbeat energy we started with faded fast. The campsite itself was quite picturesque- nestled in the hills with a great view- but there was one major downside: a serious lack of shelter. As luck would have it, the rain didn’t hold back and by the next morning, most of us (and our belongings) were thoroughly soaked. Spirits were dampened along with our socks, but we pressed on.

Day two began with a steep ascent to the summit of Sněžka. On paper, the hike was meant to be short. In reality, the relentless wind, sideways rain and sharp incline turned it into an endurance test. That said, reaching the top was a huge morale boost. There’s something strangely satisfying about conquering a mountain, even if you're drenched and shivering when you do it. Our journey then continued along the Polish border toward our second campsite. While the terrain had finally levelled out and became more manageable, the distance we had to cover was much longer and the weather still hadn’t decided to cooperate. Wind and rain accompanied us for most of the way, only easing off near the end of the hike. By that point, though, we were too focused on getting there to care.

The second campsite more than made up for the day's challenges. Tucked into a scenic clearing, it even had showers - a luxury all of us appreciated. After hours of trekking through wet conditions, the chance to rinse off and warm up felt like a reward in itself. That night, the rain mostly held off, though the temperature dropped significantly, making it a rather chilly sleep for anyone who hadn’t packed enough layers.

Day three marked the final stretch of our expedition, leading us all the way to Horní Rokytnice. By now, most of us were running low on energy (and patience) but we pushed through, determined to finish strong. 

Looking back, the qualifying journey was tough - physically tiring, often uncomfortable and occasionally frustrating. But it was also incredibly rewarding. We challenged ourselves, supported each other and proved we could handle whatever was thrown our way (weather included). All in all, the Silver DofE expedition wasn’t just a test of endurance- it was a chance to grow, to connect and to create new memories.

Tea Polášek, Year 3

Po naší cvičné expedici, která se konala v říjnu, konečně nastal čas na tu pravou výzvu: naši květnovou kvalifikační cestu. Dlouho očekávaný výlet do Krkonoš už nebyl jen datem v kalendáři - uskutečnil se. Ale samozřejmě ne bez toho, abychom na poslední chvíli sháněli stany, plynové vařiče, karimatky, mapy a všechno vybavení, co jsme mohli potřebovat (nebo si alespoň mysleli, že bychom mohli).

Náš příjezd na místo startu proběhl překvapivě hladce a brzy jsme se vydali na první úsek naší cesty k chatě Růžohorky. I když to byla technicky nejkratší procházka expedice, strmé stoupání zajistilo, že jsme takový pocit neměli. Připočtěte k tomu fakt, že naše batohy byly absolutně nejtěžší, a dá se s jistotou říci, že optimistická energie, s níž jsme začínali, rychle vyprchala. Samotný kemp byl docela malebný - zasazený v kopcích s krásným výhledem - ale měl jednu velkou nevýhodu: značný nedostatek přístřešků. Jak naschvál déšť neustal a do druhého rána byla většina z nás (i naše věci) důkladně promočená. Nálada byla zmáčena spolu s našimi ponožkami, ale pokračovali jsme dál.

Druhý den začal strmým výstupem na vrchol Sněžky. Na papíře měla být túra krátká. Ve skutečnosti ji neúprosný vítr, boční déšť a prudké stoupání proměnily v zkoušku vytrvalosti. Dosažení vrcholu však bylo obrovským povzbuzením morálky. Na zdolání hory je něco podivně uspokojivého, i když jste při tom promočení a třesete se. Naše cesta pak pokračovala podél polských hranic směrem k našemu druhému kempu. Terén se sice konečně srovnal a stal se snáze zvládnutelným, ale vzdálenost, kterou jsme museli urazit, byla mnohem delší a počasí se stále nerozhodlo spolupracovat. Vítr a déšť nás provázely po většinu cesty a polevily až ke konci túry. V tu chvíli jsme se ale příliš soustředili na to, abychom se tam dostali, než abychom se o to starali.

Druhý kemp více než vynahradil výzvy dne. Byl ukrytý na malebné mýtině a dokonce nabízel i sprchy, což je luxus, který jsme všichni ocenili. Po hodinách chůze v mokrém počasí byla možnost se opláchnout se a zahřát se sama o sobě odměnou. Tu noc déšť většinou ustal, i když teplota výrazně klesla, takže noc byla pro každého, kdo si nesbalil dostatek vrstev oblečení, poměrně chladná.

Třetí den přinesl závěrečnou etapu naší expedice a dovedl nás až do Horní Rokytnice. Většině z nás docházela energie (a trpělivost), ale vydrželi jsme a byli odhodláni trasu dokončit. 

Když se ohlédnu zpět, kvalifikační expedice byla náročná – fyzicky únavná, často nepohodlná a občas frustrující. Ale byla také neuvěřitelně obohacující. Vyzývali jsme sami sebe, podporovali se navzájem a dokazovali, že zvládneme cokoli, co nám přišlo do cesty (včetně počasí). Celkově vzato, stříbrná expedice DofE nebyla jen zkouškou vytrvalosti, ale i šance na růst, navazování kontaktů a vytváření nových vzpomínek.

Tea Polášek, 3. ročník

DofE Silver Cycling

It was certainly an experience taking four students from Jindrichuv Hradec on their DofE cycling trip to Brno. We navigated through Bítov, which provided some initial challenges, and then on towards Novy Prerov.

The students managed the route, including some of the climbs, and ultimately reached Brno. They gained some exposure to route planning and working together over the course of the journey. 

Byl to rozhodně skvělý zážitek vyrazit se čtyřmi studenty z Jindřichova Hradce na jejich cyklistický výlet do Brna v rámci programu DofE. Projeli jsme přes Bítov, který zpočátku představoval určité výzvy, a poté jsme pokračovali směrem na Nový Přerov.

Studenti zvládli trasu, včetně některých stoupání, a nakonec dorazili do Brna. Během cesty získali dovednosti v plánováním trasy a spolupráci.

Mr Foster

DofE Silver Expeditions/Stříbrné expedice v programu DofE

DofE Gold Hike Beskydy 

The Gold DofE award is the hardest out of all the three awards, and the difference was noticed by all participants. Not only was it a test of our physical abilities, it was a test of teamwork, mental agility and communication skills. Over the course of 4 days and 3 nights, we experienced difficult terrain and hot weather which had a direct impact on our mental state. Due to this, we had to learn how to cope with each other’s emotional fluctuations, bringing us all closer together. It was not an easy task. 

The third day of the journey was particularly difficult, since it was the longest, and had the most intense inclines. We got into fights and disagreements, which led to annoyance and distress. This taught us to work out compromises and find solutions, which made us an effective and reliable team. Beyond the hike itself, the preparation was simple, yet instrumental for our success. It proved how well balanced and diversely thinking each of us were. This led to us being able to support each other on our journey; we would heavily recommend all students to partake in at least one level of the DofE awards, and if brave enough, to take on Gold. The number of skills it will teach and bring you can only be understated, and all students should attempt to push themselves to the point where they can be comfortable in discomfort. 

Annáš Rychtera, Year 4 

Zlaté úroveň DofE je ze všech tří části programu ta nejtěžší a rozdílu si všimli všichni účastníci. Nebyla to jen zkouška našich fyzických schopností, ale i test týmové práce, mentální hbitosti a komunikačních dovedností. Během 4 dnů a 3 nocí jsme zažili náročný terén a horké počasí, které mělo přímý dopad na náš duševní stav. Kvůli tomu jsme se museli naučit, jak se vyrovnat s emocionálními výkyvy toho druhého, což nás všechny sblížilo. Nebyl to snadný úkol. Třetí den cesty byl obzvláště obtížný, protože byl nejdelší a vyžadoval nejintenzivnější stoupání. Dostávali jsme se do hádek a neshod, což vedlo k podrážděnosti a úzkosti. To nás naučilo nacházet kompromisy a řešení, což z nás učinilo efektivní a spolehlivý tým. Kromě samotné túry byla příprava jednoduchá, ale pro náš úspěch klíčová. Ukázala, jak vyvážený a rozmanitě smýšlející je každý z nás. Díky tomu jsme se na naší cestě dokázali navzájem podporovat. Všem studentům důrazně doporučujeme, aby se zúčastnili alespoň jedné úrovně programu DofE, a pokud budou dostatečně odvážní, zúčastní se i zlaté úrovně. Počet dovedností, které vám soutěž pomůže získat je nedocenitelný a všichni studenti by se měli snažit dostat se do bodu, kdy se budou cítit pohodlně i v nepohodlí.

Annáš Rychtera, 4. ročník