Arts/Umění

IB Art Exhibition/Výstava umění v IB

This year’s annual exhibition of our graduating artists took place in Hala 17, Holešovická tržnice. 14 final year artists curated their mini exhibitions, also supported by Year 5’s photography projects, projections of the recent IB Theatre showcase, and a selection of Theory of Knowledge presentations by Year 6. The attendance was fantastic at the event, with a great turnout of friends, family and teachers. 

Curating an exhibition is a key part of the IB syllabus; not only are students creating art work according to their own themes, they are assessed on how they arrange the space and consider how the viewer interacts with the work. The surroundings of the old Holešovice market building offered a variety of unusual display options, prompting students to think imaginatively about how to install their exhibitions. Below you can read excerpts of some Year 6 artist statements and view examples of their exhibited works. 

Letošní ročník výstavy našich maturujících umělců se konal v Hale 17 Holešovické tržnice. 14 umělců z 6. ročníku připravilo své mini výstavy, podpořené také fotografickými projekty 5. ročníku, projekcemi z nedávného představení IB divadla a výběrem prezentací teorie vědění od našich maturantů. Účast na akci byla fantastická, dostavili se přátelé, rodiny i učitelů. 

Kurátorství výstavy je klíčovou součástí osnov IB. Studenti vytvářejí umělecká díla podle svých vlastních témat, avšak jsou hodnoceni také podle toho, jak uspořádají prostor a zvažují integraci díla s divákem. Okolí budovy staré holešovické tržnice nabízelo řadu neobvyklých možností prezentace, což studenty vedlo k nápaditému přemýšlení o tom, jak své expozice instalovat. Níže si můžete přečíst úryvky některých prohlášení studentů 6. ročníku a prohlédnout si ukázky jejich vystavovaných děl.

Liza Turchyna

My initial aim with this exhibition was to portray a form of vulnerability. Throughout the nineteen years of my life I think I have come across some vulnerable sides of being a woman. I therefore wanted to use my art as a source of self expression, through which I could show the effects of prejudice and judgement that women of my age come across. Later in the process I found that what connected all my artworks was actually what I saw as a form of self-acceptance and peace that the women in my paintings seemed to express. I understood that every one of my paintings has a touch of a personal connection to myself - in some I saw my own personality, while others portrayed women being free in expressing themselves where I would fear judgement. I ended up creating an exhibition that shows what I see as a freedom of choices that women should have a full right to make and enjoy. This to me is what it means to be a woman, no matter the age, personality, or individual interests.

Mým původním cílem na této výstavě bylo vykreslit určitou formu zranitelnosti. Během devatenácti let svého života jsem narazila na nějaké zranitelné aspekty toho, že jsem žena. Chtěla jsem proto využít své umění jako zdroj sebevyjádření, prostřednictvím kterého bych mohla ukázat účinky předsudků a úsudku, se kterými se ženy mého věku setkávají. Později v průběhu celého procesu jsem zjistila, že to, co spojovalo všechna moje umělecká díla, byla ve skutečnosti jakási forma sebepřijetí a klidu, kterou ženy na mých obrazech jaksi vyjadřovaly. Pochopila jsem, že každý z mých obrazů má nádech osobního spojení se mnou samotnou – v některých jsem viděla svou vlastní osobnost, zatímco jiné zobrazovaly ženy svobodně se vyjadřovat tam, kde bych se bál soudu. Nakonec jsem vytvořila výstavu, která ukazuje, co vidím jako svobodu volby, kterou by ženy měly mít plné právo činit a využívat. Toto pro mě znamená být ženou, bez ohledu na věk, osobnost nebo individuální zájmy.

Elsa Sršňová

My exhibition explores how we experience the world through our bodies, especially how emotional states are translated to physical ones. Our bodies are the mediums through which we engage with our surroundings, therefore the way we perceive them, and the way we perceive through them, matters. I aim to combine realism with an expressive style in order to visualise various physical sensations. By keeping my work slightly ambiguous, I would like to encourage the viewer to interpret this exhibition in whichever way feels powerful to them.

Moje výstava zkoumá, jak prožíváme svět prostřednictvím našich těl, zejména jak se emocionální stavy převádějí na ty fyzické. Naše těla jsou médiem, skrze které se zapojujeme do našeho okolí, a proto záleží na tom, jak je vnímáme. Snažila jsem se spojit realismus s expresivním stylem, abych vizualizovala různé fyzické vjemy. Tím, že svou práci ponechávámm trochu nejednoznačnou, bych rád povzbudila diváka, aby si tuto výstavu vyložil způsobem, který je pro něj nejtrefnější.

Adam Šefránek

Natural environments shape our imagination. Unfortunately, the natural environment is experiencing a global crisis. With global issues such as climate change as a result of air pollution humanity is experiencing a collapse of natural environments. Microplastics, global warming, pollution and deforestation are all subjects of destruction of the environment. I mostly focus on the destruction of marine life, as well as smaller, insect-dominated ecosystems.

Expressionism is one of the most prominent stylistic features in my works, as expression of my emotions and its interplay with global challenges are meant to create a feeling of realism when it comes to human reaction to negative actions.

Přírodní prostředí utváří naši představivost. Bohužel přírodní prostředí zažívá celosvětovou krizi. S globálními problémy, jako je změna klimatu v důsledku znečištění ovzduší, lidstvo zažívá kolaps přirozeného prostředí. Mikroplasty, globální oteplování, znečištění a odlesňování, to vše přispívá k ničení životního prostředí. Převážně se zaměřuji na ničení mořského života a také menších ekosystémů, kde dominuje hmyz. Expresionismus je jedním z nejvýraznějších stylistických rysů v mých dílech, protože vyjádření mých emocí a jeho souhra s globálními výzvami má vytvořit pocit realismu, pokud jde o lidskou reakci na negativní činy.

Ivan Vobořil

The exhibition is an exploration of finding the equilibrium between man made structures and the natural environment. Architecture has been constantly evolving and is influenced by several natural factors such as climate change to which architects need to respond effectively. Sustainability has become one of the key components in structures that aims to limit the negative impact on the environment. The artworks presented in my exhibition try to reflect on this significant change in architectural design through various media.

Moje výstava zkoumá hledání rovnováhy mezi umělými stavbami a přírodním prostředím. Architektura se neustále vyvíjí a je ovlivněna několika přírodními faktory, jako je změna klimatu, na kterou musí architekti efektivně reagovat. Udržitelnost se stala jednou z klíčových součástí struktur, jejichž cílem je omezit negativní dopady na životní prostředí. Umělecká díla prezentovaná na mé výstavě se snaží reflektovat tuto významnou změnu v architektonickém designu prostřednictvím různých médií.

Tobiáš Boček

The idea of collecting is central to my work. Collecting and holding onto objects is often a way of preserving memories. However, as time passes, the meaning of these objects shifts. A childhood toy might no longer serve its original purpose, but it retains emotional significance, tied to a specific moment or feeling. My photographs present these objects in a way that emphasizes their quiet significance. The process of arranging and photographing them reflects the human desire to organize and preserve fragments of memory. The collections I create are not only visual compositions but also emotional maps of the past, showing how objects become vessels for memory.

Myšlenka sběratelství je ústředním bodem mé práce. Sbírání a držení předmětů je často způsob, jak si uchovat vzpomínky. S postupem času se však význam těchto objektů posouvá. Hračka z dětství už nemusí sloužit svému původnímu účelu, ale zachovává si emocionální význam, spojený s konkrétním okamžikem nebo pocitem. Moje fotografie představují tyto objekty způsobem, který zdůrazňuje jejich tichý význam. Proces jejich aranžování a fotografování odráží lidskou touhu organizovat a uchovávat fragmenty paměti. Kolekce, které vytvářím, nejsou jen vizuální kompozice, ale také emocionální mapy minulosti, ukazující, jak se předměty stávají nádobami paměti.

Tobiáš Jírovec

In this exhibition, I aim to explore the power of human faces as a reflection of identity and emotion, not just as static portraits, but as snapshots of meaningful moments. My central theme revolves around the idea that faces capture fleeting, intimate experiences that shape who we are. Each face I depict represents a moment - a connection, a glance, a memory  drawn from both the people closest to me and strangers I’ve encountered along my journey through life. This exhibition reflects my personal experience of walking through streets, meeting new people, and absorbing the emotional weight carried in a single look or expression. Faces are more than just physical features; they are a mirror to human experience.

Na této výstavě se snažím prozkoumat sílu lidských tváří jako odrazu identity a emocí, nejen jako statické portréty, ale jako snímky smysluplných okamžiků. Mé ústřední téma se točí kolem myšlenky, že tváře zachycují prchavé, intimní zážitky, které utvářejí to, kým jsme. Každá tvář, kterou zobrazuji, představuje okamžik – spojení, pohled, vzpomínku čerpanou od mých nejbližších, ale i od cizích lidí, na které jsem narazil na mé cestě životem, Tato výstava odráží moji osobní zkušenost z procházek po ulicích, poznávání nových lidí a vstřebání emocionální tíhy zobrazené v jediném pohledu nebo výrazu. Tváře jsou více než jen fyzické rysy. Jsou zrcadlem lidské zkušenosti.

Alex Štovíčků

I have always struggled with body dysmorphia. I know that today, due to social pressures, especially in online spaces, many people feel similarly. My interest lies in the internal parts of the body, by which I mean internal organs, but perhaps also the soul. I am drawn to the avant-garde and the obscure. Modern styles in its darker form are inspiring, such as Zdzisław Beksiński, who created oil paintings without titles or meanings, depicting horrifying scenes of deformed bodies, using reds, oranges and blacks, often contrasting with shades of blue, which I have applied mainly in my paintings. Juxtaposition is also something I enjoy exploring in my art, putting beauty next to ugliness that I explored through my dress construction, utilizing elements of digestive organs and attempting to mix it with a dress adhering to beauty standards, or through my works in general, juxtaposing manifestations of the soul with gore. 

Vždy jsem bojoval s tělesnou dysmorfií. Vím, že dnes se díky sociálním tlakům, zejména v online prostorech, mnoho lidí cítí podobně. Můj zájem se zaměřuje na vnitřní části těla, tím myslím vnitřní orgány, ale třeba i duši. Přitahuje mě avantgarda a obskurnost. Moderní styly ve své temnější podobě jsou inspirativní, jako například Zdzisław Beksiński, který vytvořil olejomalby bez názvu a významu, zobrazující děsivé výjevy zdeformovaných těl, využívající červenou, oranžovou a černou barvu, často v kontrastu s odstíny modré, což jsem ve svých obrazech aplikoval. Také mě baví ve svých dílech objevovat juxtapozice a dávat krásu vedle ošklivosti, kterou jsem zkoumala prostřednictvím tvorby šatů, používání prvků trávicích orgánů a pokusů zkombinovat je se šaty, které dodržují standardy krásy, nebo obecně prostřednictvím spojení projevů duše a krve ve svých dílech.

Zuzi Dolejší

This exhibition is a detailed look into varying perceptions or perspectives on human figure and form, as a result of my personal interest in portraiture, which is a large part of how I explored these themes in my exhibition. There are many different ways how portraiture can be expressed, which allows for a wide range of interpretations and understandings of my pieces, while retaining a specific purpose. The way we perceive ourselves is an important aspect of being a person in society. This exhibition aims to explore these ideas by leading the viewer through a wide range of portraiture and perceptions of human form.

Tato výstava je detailním pohledem na různá vnímání nebo pohledy na lidskou postavu a formu na základě mého osobního zájmu o portrétování, což velmi ovlivnilo způsob interpretace těchto témat v mé výstavě. Existuje mnoho různých způsobů, jak může být portrétování vyjádřeno, což umožňuje širokou škálu interpretací a chápání mých děl při zachování specifického účelu. Způsob, jakým vnímáme sami sebe, je důležitým aspektem toho, jak být člověkem ve společnosti. Tato výstava si klade za cíl prozkoumat tyto myšlenky tím, že diváka provede širokou škálou portrétování a vnímání lidské podoby.

IB Theatre Showcase/Přehlídka IB divadla 

The IB Theatre showcase took place in Divadlo D21 in March. Over two evenings, 15 performers completed performance aspects of their IB Theatre course.

Year 5 students completed their group Collaborative Devised Projects. Students create, design and perform pieces they develop over three months. 

V březnu se v Divadle D21 konala přehlídka IB divadla. Během dvou večerů absolvovalo 15 účinkujících herecké aspekty svého kurzu IB Theatre.

Studenti 5. ročníku dokončili své skupinové projekty Collaborative Devised Projects, v rámci nichž vytvářejí, navrhují a předvádějí díla, na kterých pracují po dobu tří měsíců.

Line 4: Amy Fišerová, Ilian Gergišák, Maxine Janeček, Gabriela Popiolková

In the sterile glow of a hustling office, power, and personal values are tested in the face of an impending downfall. A man who has given everything to his company is blindsided by an unexpected betrayal. As whispers of pride, envy, and wrath swirl around him, the lines between ally and adversary blur.  A gripping exploration of power dynamics and the confrontation of reality, Line 4 is a performance that keeps the audience on edge, questioning who truly holds control.

Ve sterilní záři rušné kanceláře jsou moc a osobní hodnoty testovány tváří v tvář hrozícímu pádu. Muž, který své společnosti dal vše, je zaslepen nečekanou zradou. Při víření šepotu pýchy, závisti a hněvu se hranice mezi spojenectvím a protivenstvím stírají. Line 4 je představení, které strhujícím způsobem zkoumá dynamiku moci a konfrontace s realitou a udržuje diváky na hraně. Kdo skutečně drží moc zůstává nejasné.

Broken: Ambra Butelli, Joseph Litster and Viktorija Sorokina

In a crumbling family estate, three siblings are bound by secrets darker than the walls that confine them. The eldest brother, cold and calculating, stands accused of their parents’ brutal murder. The middle sister, burning with envy and ambition, spins a web of lies that no one dares question. And the youngest, innocent and fragile, clings to the fading memories of a happy family.

V rozpadajícím se rodinném panství jsou tři sourozenci svázáni tajemstvími temnějšími než zdi, které je omezují. Nejstarší bratr, chladný a vypočítavý, je obviněn z brutální vraždy rodičů. Prostřední sestra, plná závisti a ambicí, spřádá pavučinu lží, které se nikdo neodváží zpochybnit. A nejmladší, nevinný a křehký sourozenec lpí na mizejících vzpomínkách na šťastnou rodinu.

…Walks into a Bar: Leontina Markovičová, Martin Slezák, Alfred Souček and Tadeáš Vácha

Four strangers, stuck in a bar, find themselves in perpetual disagreement over the most fundamental of issues. Beneath each of their convictions lies a story.

Čtyři cizinci, uvěznění v baru, se ocitnou v neustálé neshodě ohledně nejzásadnějších otázek. Pod každým jejich přesvědčením se skrývá příběh.

Year 6 Drama Solo Projects/ Sólová představení v 6. ročníku

Year 6 students completed their HL Solo Projects. Students choose a theatre theorist and experiment and explore an aspect of their theory to create a solo performance.

Studenti 6. ročníku dokončili své sólové projekty na úrovni HL. Vybrali si divadelníhoteoretika a poté experimentovali a zkoumali konkrétní aspekt jejich teorie. Následně vytvořili své sólové představení.

Elin Herbeck - Augusto Boal

Boal disagreed with the “Aristotelian” model of theatre, which he believed encouraged spectators to empathise with characters without taking meaningful action (Boal, 1979). He believed this was the method that turned audiences into passive observers instead of engaging them as active participants. He claimed that Aristotelian drama failed to encourage audiences to think critically about the underlying issues in the story. On the contrary, Boal was passionate about transforming theatre into a tool for liberation (Cardboard Citizens, n.d.). He developed Theatre of the Oppressed as an interactive model where audiences, which he called “spect-actors,” engaged and altered the performance, thus empowering them to rehearse acts of resistance and self-empowerment that they could then apply outside the theatre (Boal, 1979). Thus it is clear that Boal’s overarching intention of Theatre of the Oppressed was to empower individuals as well as communities to confront oppression.

ASPECT OF THEORY FOR EXPERIMENTATION: Newspaper Theatre

Newspaper theatre is one of the techniques in Boal’s Theatre of the Oppressed framework. It is designed to create direct audience engagement with current events and media stories. It was developed in response to the censorship in Brazil under the dictatorship as Newspaper Theatre then was a means to question biases of news stories at the time (Boal, 1979). By participating in Newspaper Theatre they engage in an active questioning of mainstream news, experiencing challenging authority. The convention turns theatre into a space in which actors and non-actors collaboratively craft interpretations which challenge traditional perspectives, inspiring activism (Boal, 1979). Newspaper Theatre thus serves as rehearsal for reality, where individuals practise resisting the forces that have power over public opinion and inherently their actions (Boal, 1998). 

Boal nesouhlasil s „aristotelským“ modelem divadla, který podle něj povzbuzoval diváky, aby se vcítili do postav, aniž by podnikali smysluplné akce (Boal, 1979). Věřil, že to byla metoda, která změnila publikum na pasivní pozorovatele, místo aby je zapojila jako aktivní účastníky. Tvrdil, že aristotelské drama nedokázalo povzbudit diváky, aby kriticky přemýšleli o základních problémech v příběhu. Naopak Boal byl zapálený pro přeměnu divadla v nástroj osvobození (Cardboard Citizens, n. d.). Vyvinul divadlo utlačovaných jako interaktivní model, kde se diváci, které nazval „diváci-herci“, zapojili a pozměnili představení, čímž jim umožnil nacvičit činy odporu a sebezmocnění, které by pak mohli uplatnit mimo divadlo (Boal, 1979). Je tedy jasné, že Boalovým zastřešujícím záměrem divadla utlačovaných bylo zmocnit jednotlivce i komunity, aby čelily útlaku.

ASPEKTY TEORIE PRO EXPERIMENTACE: Novinářské divadlo

Novinářské divadlo je jednou z technik v rámci Boalova divadla utlačovaných. Je navrženo tak, aby vytvářelo přímé zapojení publika do aktuálních událostí a mediálních příběhů. Bylo vyvinuto v wreakci na cenzuru v Brazílii za diktatury, kdy bylo prostředkem ke zpochybňování zaujatosti zpráv v té době (Boal, 1979). Účastí v novinářském divadle se diváci zapojují do aktivního zpochybňování mainstreamových zpráv, kdyža zakoušejí náročné autority. Konvence proměňuje divadlo v prostor, ve kterém herci i neherci společně vytvářejí interpretace, které zpochybňují tradiční perspektivy a inspirují aktivismus (Boal, 1979). Novinářské divadlo tak slouží jako zkouška reality, kde jednotlivci trénují vzdorování silám, které mají moc nad veřejným míněním, a následně vede k jejich činům (Boal, 1998).

Viktorie Suchánková - Robert Wilson

The concept of “time to think” and “space to dream" are key aspects of Wilson’s work and have become a base for his overarching intentions in his theatre. He aims to disorient but also enchant his viewers, depending on the specific piece, giving them the space to reflect on the performance as “time expands and contracts” (Bailey, 2023). By intertwining drama and visual imagery, Wilson aims to create a space where the audience can escape and dream (Brook, 2013).

Wilson’s theatre is often referred to as the “Theatre of Visuals”, incorporating abstract visuals and non-linear structure with different textures of sound, objects, precise gestures and stillness (Price, 2019). His productions are often slow and stylized and described as ‘visually hypnotic’ and for his unique and powerful use of lighting, which is characterised by his interplay of brightness and color, often contrasting pastel tones with rich, saturated hues to evoke a full palette of emotions and depth (Schielke, 2024).

ASPECT OF THEORY FOR EXPERIMENTATION: Manipulace času

Wilson often refers to time as a core element of theatre and believes that “a stage provides a space where time can work differently” (Davenport, 2021). In Wilson’s pieces, actors often make long, drawn out movements that have an almost balletic quality, where movement on stage and lines delivered are timed to an exact second, ultimately creating a space where time is stretched and movement are slowed, acting as a sort of trance for the audience (Davenport, 2021). Movement and language often operate independently and results in time being perceived differently, “What you hear and what you see are two different layers. When you put them together, you create another texture” (Holmberg, 1996). 

Koncepty „čas k přemýšlení“ a „prostor pro snění“ jsou klíčovými aspekty Wilsonovy tvorby a staly se základem pro zastřešující záměry v jeho divadle. Jeho cílem je dezorientovat, ale také okouzlit své diváky v závislosti na konkrétním díle a dát jim prostor k zamyšlení se nad daným představením, jak se „čas rozšiřuje a smršťuje“ (Bailey, 2023). Propojením dramatu a vizuálního obrazu se Wilson snaží vytvořit prostor, kde mohou diváci uniknout a snít (Brook, 2013).

Wilsonovo divadlo je často označováno jako „divadlo vizuálů“, které zahrnuje abstraktní vizuální prvky a nelineární strukturu s různými texturami zvuku, objektů, přesných gest a nehybnosti (Price, 2019). Jeho inscenace jsou často pomalé, stylizované a popisované jako „vizuálně hypnotické“. Pro jeho jedinečné a silné použití osvětlení, které je charakteristické jeho souhrou jasu a barev, často kontrastních pastelových tónů s bohatými, sytými odstíny, aby vyvolaly celou paletu emocí a hloubky (Schielke, 2024).

ASPEKTY TEORIE PRO EXPERIMENTACE: Manipulace s časem

Wilson často odkazuje na čas jako na základní prvek divadla a věří, že „jeviště poskytuje prostor, kde čas může fungovat jinak“ (Davenport, 2021). Ve Wilsonových dílech herci často dělají dlouhé, natahované pohyby, které mají téměř baletní kvalitu. Pohyb na jevišti a pronesené linie jsou načasovány na přesnou sekundu, což nakonec vytváří prostor, kde se čas natahuje a pohyb je zpomalen, což pro diváky působí jako určitý druh transu (Davenport, 2021). Pohyb a jazyk často fungují nezávisle a vede k tomu, že čas je vnímán odlišně: "To, co slyšíte a co vidíte, jsou dvě různé vrstvy. Když je spojíte dohromady, vytvoříte další texturu" (Holmberg, 1996).

Karolina Mammadli - Vsevolod Meyerhold

Meyerhold denounced realism in his approach to theatre, as he believed it took away the control of the actor and gave it to the character, when it should be the other way around. Realism favoured the mind and therefore forgot about the body, leaving it to ‘degenerate’ while psychologically exploring the minds of the characters through words and minimal action. His overarching intentions for theatre were to embrace the fact that it is artificial, and to create a dissonance between emotion and body. 

ASPECT OF THEORY FOR EXPERIMENTATION:

Biomechanics

The concept of biomechanics can be separated into three parts, intention, realisation, and reaction. The intention refers to the understanding of the initiative to perform the action, given by the director or inferred from the actor themself. Next is the realisation, which is the actual performance of the physical or vocal task. Reaction is, as the name implies, the response to the action and the slowing after it has been completed. During the reaction, the actor prepares to take on a new intention.

Meyerhold ve svém přístupu k divadlu odsoudil realismus, protože se domníval, že to odebírá kontrolu nad hercem a dává ji postavě, když by to mělo být naopak. Realismus upřednostňoval mysl, a proto zapomněl na tělo, nechal je „degenerovat“, zatímco psychologicky zkoumal mysl postav pomocí slov a minimálních činů. Jeho zastřešujícími záměry pro divadlo bylo přijmout skutečnost, že je umělé, a vytvořit nesoulad mezi emocemi a tělem.

ASPEKTY TEORIE PRO EXPERIMENTACE: Biomechanika

Pojem biomechanika lze rozdělit na tři části - záměr, realizaci a reakci. Záměr se týká porozumění iniciativě k provedení akce, dané režisérem nebo odvozené od samotného aktéra. Následuje realizace, což je vlastní provedení fyzického nebo hlasového úkolu. Reakce, jak název napovídá, je odezvou na akci a zpomalení po jejím dokončení. Během reakce se herec připravuje na převzetí nového záměru.

Christopher Rossouw - Anne Bogart

In the original viewpoint theory there were 6 physical qualities which defined the notion and how it can create movement on the stage. (Overlie, 2016). Bogart was inspired by this and later met Tina Landau in 1987, with whom in their book entitled The Viewpoints Book: A Practical Guide to Viewpoints and Composition they state, “Over the next ten years, they collaborated extensively, experimented theatrically, and gradually expanded Overlie's Six Viewpoints to both nine Physical Viewpoints (Spatial Relationship, Kinesthetic Response, Shape, Gesture, Repetition, Architecture, Tempo, Duration and Topography) and Vocal Viewpoints (Pitch, Dynamic, Acceleration/Deceleration, Silence and Timbre).” (Bogart and Landau, 2001). The physical viewpoints are split up between Viewpoints of Time and Viewpoints of Space demonstrating how it can be used as a philosophy for developing movement on stage and how it substitutes for points of awareness that a performer or creator makes use of while working. (Bogart and Landau, 2001). Bogart's overarching theatre intention is to create dynamic, collaborative, and transformative theatre that explore the intersection of structure, spontaneity, and humanity and doesn’t rely purely on certainty and feeling (Fiveable, 2024).

ASPECT OF THEORY FOR EXPERIMENTATION: Viewpoints of Time

The Viewpoints of time include duration, repetition, tempo, kinesthetic response, shape and gesture.

V původním pohledu na teorii existovalo 6 fyzických kvalit, které definovaly tvorbu pohybu na jevišti. (Overlie, 2016). Anne Bogart se tím inspirovala a později se v roce 1987 setkala s Tinou Landau, se kterou ve své knize nazvané The Viewpoints Book: A Practical Guide to Viewpoints and Composition uvádějí: „Během následujících deseti let intenzivně spolupracovali, divadelně experimentovali a postupně rozšířili Overlieho šest kvalit na devět fyzických pohybů (vztah s prostorem, kinestetická odezva, tvar, gesto, opakování, architektura, tempo, trvání a topografie) a hlasová hlediska (výška, dynamika, zrychlení/zpomalení, ticho a zabarvení). (Bogart a Landau, 2001). Fyzické pohyby jsou rozděleny na hlediska času a hlediska prostoru, což ukazuje, jak mohou být použity jako filozofie pro rozvoj pohybu na jevišti a jak nahrazují body uvědomění, které představitel nebo tvůrce využívají při práci (Bogart a Landau, 2001). Zastřešujícím divadelním záměrem Bogartové je vytvořit dynamické, kolaborativní a transformativní divadlo, které zkoumá průnik struktury, spontánnosti a lidskosti a nespoléhá se pouze na jistotu a pocit (Fiveable, 2024).

ASPEKTY TEORIE PRO EXPERIMENTACE: Hlediska času

Hlediska času zahrnují trvání, opakování, tempo, kinestetickou odezvu, tvar a gesto.

The Phantom of the Opera trip/Výlet na představení Fantom opery

IB Theatre students went to see the Phantom of the Opera at the Prague Conference Centre on the 1st April. It was a celebration for the Year 6’s who have completed their course and for the Year 5’s who have completed their first component. We also said a fond farewell to Mr Oliver Ward who has been working in the Drama department as a trainee teacher. Thank you for all your expertise and enthusiasm. We will miss you!

Studenti divadla IB se 1. dubna byli podívat na představení Fantom opery v Konferenčním centru Praha. Byla to oslava pro studenty 6. ročníku, kteří dokončili svůj kurz, i pro studenty 5. ročníku, kteří dokončili svůj první divadelní komponent. Zároveň jsme se srdečně rozloučili s panem Oliverem Wardem, který u nás ve škole působil v dramatickém oddělení na praxi. Děkujeme za veškerou Oliverovu odbornost a nadšení. Bude nám chybět!