HM's message/Slovo ředitele

HM's message

Hopefully by now, most of you will know that I, personally, value the relationships, the experiences, the kindnesses and the other intangibles that go up to make our students’ school experience. I value them so much more than the numeric grades, the assessments and the averages we compute. We are sometimes asked to provide online grade books, running averages on tap for parents to check, for students to reassure themselves. 

This is an idea I continue to resist because I firmly believe that the conversations and actions that follow are always so much more important than the grade itself. I was recently in a Chemistry lesson and the teacher was talking about the published progress check grades. He told the students that “grades should never be a badge, but the start of a discussion”. I agree.

That being said, I am only human and prone to bouts of Orwellian “doublethink”. If someone gave me a badge that says something nice, could I, would I resist wearing it? Of course I should resist but would I really? Probably not. We all do like a good grade, an accolade, an assessment. The Headmaster at my previous school used to say, “I’m not interested in league tables (schools were ranked in the UK in such tables) unless of course we we’re at the top!”. He was gracious enough to openly admit he was of course being a hypocrite and I must confess today I’ve fallen into the same “doublethinking”.

Why? Well, we had the British international inspectorate in our school three years ago. Their report from that visit started a discussion of how we could do better. Three years later, they arrived again. Dozens of lessons observed, interviews with staff, Governors, students and parents, and a fifty-page self-assessment document that took the Senior Team three days to write. In the end, we got the highest possible outcome, which I’m told only 3% of British international schools get. Outstanding in all categories - we got a badge, one with gold writing and laurels. As I said to the Governors, “I don’t really like badges, but I’ll take this one!”

My justification? Well, getting this outstanding assessment is not the whole story. It represents the sustained effort of the teachers and support staff. Yes, it is a grade, but actually the discussion and subsequent actions we took three years ago are the roots of this golden laurel. I hope our students can see their interim grades in that same context - just the start of a conversation with their teacher, the start of a journey of self-directed change and improvement.

Nigel Brown

Headmaster

Slovo ředitele

Doufám, že většina z vás už o mě ví, že si velmi vážím vztahů, zkušeností, laskavosti a dalších nehmotných věcí, které tvoří prožitek studentů v naší škole. Těchto aspektů si vážím mnohem víc než číselných známek, hodnocení a průměrů, které počítáme. Někdy jsme žádáni, abychom poskytli elektronický přístup k známkám a k průběžnému průměru známek, který by mohli rodiče sledovat a který by studenty ujistil, jak na tom jsou. 

Tomuto nápadu se nadále bráním, protože pevně věřím, že konverzace, a následné činy, jsou vždy mnohem důležitější než samotná známka. Nedávno jsem se byl podívat na hodinu chemie, v níž pan učitel hovořil o právě zveřejněném průběžném hodnocení. Řekl studentům, že „známky by nikdy neměly být nálepkou, ale začátkem diskuse“. Souhlasím s ním.

Přesto jsem také jen člověk a mám sklony k záchvatům orwellovského „dvojitého myšlení“. Kdyby mi někdo dal nálepku, která říká něco hezkého, zvládl bych odolat tomu, abych ji nosil? Samozřejmě bych měl odolat, ale opravdu by tomu tak bylo? Asi ne. Všichni máme rádi dobrou známku, vyznamenání, hodnocení. Pan ředitel na mé předchozí škole říkával: „Nezajímají mě ligové tabulky (školy ve Spojeném království byly v takových tabulkách seřazeny), tedy pokud v nich nejsme na vrcholu!“. Byl dostatečně zdvořilý, aby otevřeně přiznal, že je to samozřejmě pokrytecké, a musím uznat, že dnes jsem se ocitl ve stejném „dvojím myšlení“.

Proč? Před třemi lety jsme měli na naší škole inspekci z britského mezinárodního inspektorátu. Jejich závěrečná zpráva z této návštěvy zahájila diskusi o tom, jak bychom mohli být ještě lepší. O tři roky později inspektoři dorazili znovu. Inspekce zahrnovala mnoho desítek hospitací, rozhovory se zaměstnanci, členy správní rady, studenty i rodiči a také padesátistránkový dokument o sebehodnocení školy, na kterém tým vedení pracoval tři dny. Nakonec jsme dosáhli nejvyššího možného výsledku, kterého, jak mi bylo řečeno, dosáhnou pouze 3 % britských mezinárodních škol: Vynikající ve všech kategoriích - získali jsme nálepku se zlatým písmem a vavříny. Členům správní rady školy jsem sdělil: „Sice nemám nálepky rád, ale tuhle beru!“

A moje odůvodnění? Získání tohoto vynikajícího hodnocení je jen část příběhu. Představuje to trvalé úsilí pedagogů i ostatních zaměstnanců. Ano, je to jakási známka, ale musíme říci, že diskuse a činy, které následovaly za poslední tři roky od minulé inspekce, tvoří kořeny tohoto zlatého vavřínu. Doufám, že naši studenti mohou nahlížet na své průběžné hodnocení ve stejném kontextu – je to jen začátek rozhovoru s jejich učiteli, začátek cesty osobní změny a zlepšení.

Nigel Brown

ředitel