HM’s message/Slovo ředitele
HM’s message
Our previous Marketing Manager once described our school as a “Cinderella” school. We all know the story of Cinderella but in this context I’m sure she meant that we didn’t really get the recognition we deserved, almost that we were a little secret that parents would haphazardly discover through friends and acquaintances at dinner parties when conversations would inevitably turn to discussion of their children. We discussed this problem last year at one of the Parents’ Association meetings and I was telling them of our plans to improve the website, get our name into media a little more. Interestingly, half the parents there were a little aghast - they’d discovered us, perhaps through a serendipitous chance conversation and sort of wanted it to remain this way. By implication they were saying that families applying would have to independently discover us too, almost like a secret club, with a secret blue door somewhere hidden in Prague 9. I do understand their views and the joy of a secret discovery.
Recently I was in Špindlerův Mlýn with Susan, my wife, and my son. He was playing in the river with a model boat, shooting the rapids, when he shouted over and said he’d found something in the river. I waded in to discover a crate full of Tambor beers and also some Pilsner (nealkoholicky) scattered about too. A Czech custom I’ve not heard of perhaps? Preparations for a secret party in the mountains perhaps forgotten (or disturbed) before it could get going? Whatever it was, I remember the joy of discovery and feeling a little blessed. I know what you are wanting to ask now - did we take the beers? Well, just two! The rest are still there for you to find.
If only running a school in a competitive market place like Prague could be left to chance discovery. Unfortunately, we have had to advertise ourselves more and this year we are beginning to see the rewards of tweeting, posting, updating our website. We haven’t quite yet gone to billboards on the D1, but we are trying to be noticed. This year we have had 40 % more applications than ever before and technically, Years 2 and 4 are now full and the prospect of having a waiting list is a real possibility for the first time in many years.
It’s important for us to remain the premier English speaking academic choice; we need to be selective and to be selective we need the applicants. Although less romantic than a chance discovery, this presence will help maintain our school in great shape. But maybe we are a Cinderella school in some regards; as we all know, Cinderella does, in the end, get the Prince. Technically we already have our Ball and of course, our Prince - Prince Charles, one of our Founder Patrons - who I and some Governors were lucky enough to see at his 70th birthday party at Buckingham Palace in May. This particular Cinderella operation, though, managed to snatch a few moments this month, not with a Prince, but the next best thing: the British Ambassador, Nick Archer. And through this slightly convoluted story arc, I’d like to thank Nick Archer for taking the time to visit and get to know us a little more and of course, to you for persevering with my ramblings! Enjoy the newsletter.
Dr. Nigel Brown, Headmaster
Slovo ředitele
Naše bývalá marketingová manažerka jednou popsala naši školu jako „Popelku“. Všichni známe příběh Popelky, ale v této souvislosti to myslela tak, že se nám nedostávalo uznání, které jsme si zasloužili, a že jsme byli jakýmsi tajemstvím, o kterém se rodiče náhodně dozvídali prostřednictvím přátel a známých na večírcích, kde nevyhnutelně mezi témata hovoru patřily děti. O tomto problému jsme loni diskutovali na jedné ze schůzek sdružení rodičů, kde jsem hovořil o našich plánech na vylepšení webových stránek a na větší prezentaci v médiích. Je zajímavé, že polovina rodičů byla trochu zděšená - objevili nás díky náhodné konverzaci a tak trochu by chtěli, aby to tak zůstalo. Snažili se naznačit, že rodiny zájemců by nás stále měly nezávisle objevovat, skoro jako nějaký tajný klub za modrými dveřmi, skrytý někde v Praze 9. Chápu jejich pohled a radost z odhaleného tajemství.
Nedávno jsem byl ve Špindlerově Mlýně se svojí manželkou Susan a se synem, který si tam hrál v řece s modelem lodi, jezdil s ní přes peřeje, a pak začal křičet, že našel něco v řece. Šel jsem se podívat a objevil jsem bednu plnou piv Tambor a také nějakou Plzeň (nealko). Pomyslel jsem si, jestli je to nějaký český zvyk, o kterém jsem ještě neslyšel. Možná přípravy na tajný večírek v horách, na který se zapomnělo (nebo byl přerušen), než mohl propuknout? Ať už to bylo cokoliv, vzpomínám si na radost z objevu a pocit štěstěny. Vím, že Vám teď vrtá hlavou, jestli jsme si ta piva vzali. No, jen dvě! Ty další tam zůstaly, abyste je mohli objevit třeba vy.
Kéž by bylo možné provozovat školu na tak konkurenčním trhu, jako je Praha, pouze na základě náhodného objevu. Školu však musíme propagovat více a letos už vidíme ovoce z aktivního publikování na Twitteru a dalších sítích a z častých aktualizací našich webových stránek. Nejdeme cestou billboardů na D1, ale snažíme se, abychom byli více vidět. Letos jsme měli o 40 % více přihlášek ke studiu než kdykoli předtím a technicky vzato je náš 2. a 4. ročník nyní úplně plný, takže čekací listina se poprvé po mnoha letech stává reálnou možností.
Pro nás je důležité, abychom zůstali přední akademickou volbou mezi školami s výukou v anglickém jazyce. Musíme být selektivní, a proto potřebujeme větší množství přihlášek než míst. I když je to méně romantické než náhodný objev, pomůže to udržet školu ve skvělé kondici. Ale možná v některých ohledech přece jen jsme Popelkou mezi školami. Všichni víme, že Popelka získá prince. Technicky vzato my už máme náš ples a samozřejmě i našeho prince - Princ Charles je jeden z našich zakládajících patronů, kterého jsem v květnu měl možnost vidět, spolu s několika členy správní rady ECP, na oslavě jeho 70tých narozenin v Buckinghamském paláci. Operace Popelka měla úspěch i v červnu, kdy nás navštívil nikoli princ, ale druhý nejlepší v řadě: britský velvyslanec Nick Archer. A prostředictvím tohoto lehce zamotaného příběhu bych rád poděkoval panu Nickovi Archerovi, že si udělal čas na to, aby naši školu navštívil a poznal nás trochu blíže. Rád bych také poděkoval Vám, že jste vydrželi číst toto zamyšlení až do konce. Užijte si následující stránky tohoto zpravodaje.
Dr. Nigel Brown, ředitel školy